WANO Peer Review v JE Leningradská
Na JE Leningradská se ve dnech 7. - 21. listopadu uskutečnila mise WANO Peer Review.
Autor článku - Ing. Jaroslav Vokurek, vedoucí mise WANO PR.
Měl jsem možnost, zúčastnit se mise jako vedoucí prověrkového týmu. Z ČEZu se zúčastnil také Bohuslav Vít toho času zaměstnanec MC WANO, který prověřoval oblast plnění nápravných opatření z tzv. SOER zpráv (Significant Operational Experience Reports - dokumenty koordinačního centra WANO v Londýně pro všechny členy organizace WANO). V týmu pracovali experti z 9 zemí, převážně z moskevského centra WANO. Byli však mezi námi i 3 experti z ostatních regionálních center Tokijského - Ind - prověřoval oblast přípravy personálu; Atlantského - Američan - prověřoval oblast údržby, Pařížského - Argentinec - prověřoval oblast požární ochrany. Chtěl bych na tomto místě ocenit vstřícnost a otevřenost ze strany personálu JE včetně jejího vedení. Z mé dosavadní praxe to nebývá až tak obvyklé.
V závěru mise jsme kolegům z elektrárny zanechali několik námětů na zlepšení, ale také několik silných stránek v procesech řízení a obsluhy JE. Z reakce vedení elektrárny lze usuzovat, že mise splnila svůj účel a výsledky mise budou užitečné pro další bezpečný a spolehlivý provoz. Jak si s nimi elektrárna poradila, zkontroluje následná mise WPR po cca 18 měsících.
Technické informace k JE:
Elektrárna je situována v lokalitě Sosnový Bor na jižním břehu Finského zálivu cca 80 km západně od Petrohradu a je součástí skupiny Rosenergoatom. Elektrárna je čtyř bloková. 1. blok byl uveden do komerčního provozu v roce 1974, poslední 4. blok v roce 1981. Provozované reaktory jsou reaktory typu RBMK (černobylský typ), každý o výkonu 1050 MW. Jedná se o jednookruhové bloky s urano - grafitovými technologickými kanály, využívajícími tepelné neutrony, s přímým přehříváním páry, nucenou cirkulací. Každý blok je osazen dvěma turbogenerátory o výkonu 500 MW. Výměna paliva probíhá kontinuálně, prakticky každý den, což klade značné nároky na operativní řídicí personál a to i s ohledem na počet technologických kanálů reaktoru. Chlazení bloku je průtočné, mořskou vodou z finského zálivu.
Po černobylské havárii v roce 1986 prošla elektrárna několika významnými etapami rekonstrukcí s cílem:
1. Zvýšit technologickou bezpečnost provozu reaktorů - přímá reakce na černobylskou havárii.
2. Prodloužení provozu bloků za plánovanou / projektovou dobu provozu. Dnes mají všechny 4 bloky povolení k provozu do konce roku 2025
3. Zvýšení bezpečnosti jako reakci na fukushimskou nehodu v roce 2011.
Zajímavostí je, že od roku 1995 byla na blocích zahájena průmyslová výroba Co 60 jako zdroje pro defektoskopické a diagnostické účely. V roce 2010 byl postupně zvýšen výkon bloků z původních 1000 MW na současných 1050 MW.
V bezprostřední blízkosti stávající elektrárny se buduje nová elektrárna s bloky VVER 1200 MW model 2006. První blok v pořadí je ve fázi dokončovacích prací na vrchlíku kontejnmentu. Tj. těžké komponenty primárního okruhu jsou již instalovány v kontejnmentu. Spouštění tohoto bloku se předpokládá na přelomu let 2015 / 2016. Druhý blok v pořadí je ve fázi výstavby kontejnmentu, podle mého odhadu stavební práce jsou zhruba ve 2/3výšky kontejnmentu. Tyto bloky by měly postupně nahradit současné RBMK bloky.
Všechny 4 bloky mají aktuálně povolení provozu do konce roku 2025.
Zdroj: ČEZ, a.s., autor: Jaroslav Vokurek
