Občanská bezpečnostní komise při jaderné elektrárně dukovany

Na případný blackout se připravují nejen energetici. Na těch však v první řadě záleží, jak dokážou rozsáhlý výpadek elektřiny zvládnout. O tom, jak se cvičí zvládnutí velkých poruch, jsme hovořili s Miroslavem Šulou, ředitelem sekce Dispečerského řízení společnosti ČEPS, a Miroslavem Vrbou, místopředsedou představenstva ČEPS.

* V posledních letech probíhají cvičení se společným motivem blackoutu v krajích. Ukáže se, kde jsou úzká místa, slabé stránky a co je třeba zlepšovat. Jak se jich ČEPS účastní?
Zúčastnili jsme se několika cvičení v různých krajích. Jejich hlavním cílem je prověřit fungování krizových postupů na krajské úrovni a spolupráce s integrovaným záchranným systémem. Kraje si vyzkoušejí své krizové postupy a procedury, upraví krizové scénáře, pracují krizové štáby, testuje se komunikace a spolupráce všech složek. Naší rolí provozovatele přenosové soustavy obvykle je, že vytvoříme scénář pro navození situace typu blackout, který je způsoben rozpadem části elektrizační soustavy a ztrátou napětí v postiženém systému. Dále pak spolupracujeme s distribučními společnostmi při jeho řešení. Ostatní krajské krizové složky řeší dopad blackoutu na obyvatelstvo a fungování kraje. Zapojení ČEPS v těchto cvičeních je tedy pouze okrajové, nevykonáváme všechny činnosti připravené pro reálnou situaci. Při některých krajských cvičeních jsme ale cvičně vyhlašovali stav nouze pro území celé republiky, regulační stupně, testovali naše krizové stránky na internetu, svolávali náš krizový štáb, trénovali jsme komunikaci s médii a příslušnými státními autoritami. To pro nás bylo velmi užitečné a vedlo to k úpravám nejen technickým, ale i organizačním a zkvalitnili jsme naše havarijní plány.

* Jak může vypadat takový scénář cvičení?
Zadání scénáře určuje, jak dlouho má výpadek trvat, obvykle jde o desítky hodin. Ve scénáři je také uvedeno, za jakých okolností k výpadku dojde, snažíme se, aby příčiny co nejvíc odpovídaly možné realitě. Čím delší dobu výpadek trvá, tím více služeb pro obyvatelstvo by postupně kolabovalo. Bankomaty, semafory, obchody… V jižních Čechách jsme museli například zapracovat do scénáře, že nastal únik radiace na jednom z bloků Temelína a že bylo třeba zajistit dochlazování reaktoru a evakuaci našich zaměstnanců z rozvodny Kočín. Faktem je, že dodávka elektřiny je základní, od ní se skoro vše odvíjí. Ani plynové kotle bez elektřiny nefungují, voda se nedočerpá do vodojemů. Při obnovování dodávky jsou stanoveny priority. Na prvním místě jsou tzv. systémové elektrárny, a to nejdříve jaderné, kde jde v první řadě o dodávku pro jejich vlastní spotřebu, pak uhelné.

* V čem se liší role provozovatelů distribuční a přenosové soustavy?
Distributoři jsou s odběrateli v těsnějším vztahu. Města a kraje v této oblasti spolupracují především s místními distribučními společnostmi a domlouvají si s nimi zásobování prioritních objektů, jako jsou nemocnice, policie a další. Při krizových stavech a obnově elektrizační soustavy postupujeme samozřejmě společně, máme společné tréninky, probíráme různé scénáře, a to nejen s distributory, ale s dispečinkem ČEZ, elektrárnami. Tím, že zajistíme napětí do některé rozvodny mezi přenosovou a distribuční soustavou, povolujeme určitou úroveň odběru a tím začíná obnova dodávky do konkrétní oblasti. Tento proces realizuje příslušná distribuční společnost. Ta musí zajistit spoustu opatření a manipulací. Ne vše je automatizované, dálkově ovládané z jejich dispečinků. Při obnově zásobování je třeba postupovat velice rozvážně a opatrně, aby se neustále vyrovnávala očekávaná spotřeba, tedy co se zapne, s okamžitou schopností výroby systémových elektráren. Ty jedou nejdříve na minimum a postupně přidávají výkon v řádu desítek megawattů, ale tak, aby se systém zase nerozkýval a znovu nezkolaboval. Po rozsáhlé poruše se výpadek při obnově zásobování elektřinou může opakovat, s tím jsou v zahraničí zkušenosti. Některé situace ovšem vyvolávají diskusi a otázky. Například kdy ostrovní provozy, tj. takové, které mohou být schopné udržet rovnováhu vlastní výroby a spotřeby bez připojení do přenosové soustavy, jsou užitečné nebo naopak problematické.

* K jaké odpovědi jste dospěli?
Ostrovní provozy se nevztahují přímo ke krajům, ale k zásobovacím oblastem, kde se dá předpokládat určitá rovnováha mezi výrobou a spotřebou. Typicky jde o oblasti, kde jsou elektrárny nebo teplárny schopné regulovat výkon a frekvenci. Tam pak je možné uvažovat o ostrovních provozech využitelných i v případě totálního blackoutu. Tyto ostrovní provozy jsou ale relativně malé a velmi citlivé na narušení své výkonové bilance. Neplatí to sice pro všechny, ale většinou je ostrov při obnově soustavy rizikovým prvkem. Bývá labilní, protože spotřeba s výrobou dostatečně neladí, místní elektrárna nebo teplárna většinou nemá schopnost regulovat výkon a frekvenci v potřebném rozsahu tak, jak to dělají systémové elektrárny. Také větší podíl výroby z nestabilních zdrojů z OZE, u nás především z fotovoltaiky, může spolehlivý provoz takového ostrovu znemožnit nebo minimálně velmi zkomplikovat. Tyto zdroje se totiž odpojují i připojují k síti automaticky v závislosti na tom, je -li v síti napětí. Jejich náhlé neřízené připojení by mohlo ostrovní provoz ohrozit. Distributoři mohou dálkově ovládat, tj. odpojit nebo připojit jen asi polovinu těchto zdrojů. Dálkové ovládání však není na menších, ale ani na řadě středních zdrojů, natož na střešních instalacích.

* Když hovoříme o tzv. najetí ze tmy, kolik zdrojů, které jsou toho samy schopny, vůbec máme?
Start ze tmy znamená, že elektrárenský blok začne fungovat bez pomoci vnějšího zdroje napětí. Některé zdroje toho schopny jsou, ale je jich málo. Například při obnově napájení jaderné elektrárny Dukovany do sítě malá vodní elektrárna Mohelno dodá, napětí do přečerpávací vodní elektrárny Dalešice. Tam najede stroj na výkon a poskytne napájení pro vlastní spotřebu jaderné elektrárny. Ta pak může zvýšit výkon a začít zásobovat prioritní odběry z hlediska potřeb obnovy přenosové soustavy. Tím prvním a nejdůležitějším místem v přenosové soustavě, kde je třeba co nejdříve obnovit dodávku elektřiny, je tedy vlastní spotřeba jaderných elektráren, v tomto případě také Temelína. Pak následuje vlastní spotřeba uhelných systémových elektráren vyvedených do přenosové soustavy. Praha a velké městské aglomerace a nakonec ostatní odběratelé by se připojovali postupně. Také některé velké vodní elektrárny, jako je např. Lipno nebo Orlík, jsou schopny najet ze tmy a uspokojit vlastní spotřebu Temelína. Lipno ale již nemůže obnovit napětí pro celou republiku, jako to dokáží systémové elektrárny.

* Jak jste se na posledních krajských cvičeních konkrétně podíleli?
Pokud jde o kraj Vysočina, tam jsme většinu činností dělali pouze fiktivně. Modelovali jsme specifi ckou situaci, kdy došlo vlivem extrémních povětrnostních vlivů ke ztrátě několika vedení na území kraje a jeho podstatná část včetně velkých měst zůstala bez napětí. Elektrárna Dukovany se odpojila od elektrizační soustavy, zregulovala výkon na vlastní spotřebu a byla připravena začít zásobovat nejnaléhavější oblasti spotřeby. Elektrárna pomohla začít obnovovat dodávku prioritním odběratelům dle požadavků krajského úřadu a složek integrovaného záchranného systému. Někdy se však zapojujeme víc. Například v Praze jsme těsně spolupracovali s Pražskou energetikou a cvičení bylo ve scénáři koncipované do mnoha velkých detailů. Byl testován vliv ztráty zásobování elektřinou na chod celé aglomerace od veřejné dopravy, zásobování vodou, řešení odpadních vod, dálkové vytápění, zásobování jídlem, až po možnosti všech složek integrovaného záchranného systému. ČEPS věnuje spolehlivému zásobování Prahy dlouhodobě velkou pozornost a již uskutečnil a dále připravuje řadu akcí pro jeho posílení. Z těch nedůležitějších lze jmenovat paralelní propojení napájecích rozvoden, navýšení počtu transformací, celkovou rekonstrukci Rozvodny Chodov, přestavbu rozvodny Malešice na 400 kV, plánované vybudování rozvodny Praha Sever a tak dále. Pokud jde o Jihočeský kraj, tam je největší elektrárnou Temelín, který je samozřejmě vybaven mnohonásobným zajištěním napájení vlastní spotřeby v případě blackoutu. To bylo poslední době ještě rozšířeno o možnost havarijního napájení z elektráren Lipno nebo Orlík. Nicméně Temelín neumožňuje z technických důvodů obnovovat napětí v přenosové soustavě tak, jak jsou schopny například Dukovany nebo některé uhelné elektrárny.

* Jak funguje komunikace s ostatními složkami v krizových situacích a jakými prostředky to děláte při výpadku elektřiny?
ČEPS má v každé rozvodně a na každém dispečerském pracovišti smluvně zajištěno doplňování naft y do dieselagregátů. To pak zaručuje provoz stanic přenosové soustavy v podstatě bez časového omezení. Rovněž naše vlastní komunikační síť má náhradní napájení a je schopna plnit svoji funkci i při totálním blackoutu. Mobilní telefony pak umožňují alespoň časově omezený provoz po výpadku napájení a navíc využíváme i některá prioritní čísla pro krizové řízení. K tomu máme další záložní spojení v podobě satelitních telefonů, prakticky nezávislých na napájení na zemi, a ČEPS využívá pro náhradní spojení rovněž systém Matra, používaný všemi složkami integrovaného záchranného systému.

* ČEPS se připravuje na případné havárie již řadu let. Co se zlepšilo?
Jsme přesvědčeni, že to, co u nás opravdu dobře funguje, je výcvik dispečerů a jejich společná cvičení nejen na mezinárodní, ale i vnitrostátní úrovni. Probíhá jednak v naší firmě samotné, jednak ve spolupráci s distributory a elektrárnami. Tady nastal výrazný pozitivní posun. Je řada zemí, kde tomu tak není. Dobře je nastavená mezinárodní spolupráce. Jezdíme na společná cvičení do Německa, kde se trénuje obnova provozu soustavy po blackoutu i s provozovateli ze sousedních zemí. Každý tam má své pracoviště, simulující dispečink, komunikuje se telefonem se sousedy i s elektrárnami, trenéři do simulace přidávají další poruchy, které je třeba zvládnout. Scénář je tak vždy neočekávaný. Obnova provozu sítě pak probíhá téměř v reálném čase. Jen pro zajímavost, ještě u nás pracují někteří dispečeři, kteří pamatují, že potřebovali ke své práci jen ruštinu, nyní je naprosto nezbytná angličtina, bez té se ta práce nedá dělat. V Mnichově funguje od roku 2009 koordinační centrum, kde má své lidi 13 provozovatelů přenosové soustavy včetně nás. Hlavní činností je prohlubování spolupráce při udržování vysoké spolehlivosti provozu v našem regionu, koordinace nápravných opatření, plánování vypínání vedení, spolupráce při zajištění výkonové dostatečnosti a podobně. Centrum se velmi osvědčilo a služby se budou dál rozšiřovat a zlepšovat.

Zdroj: PRO-ENERGY | 9.6.2016 | Rubrika: elektro energetika |  Strana: 26 | Autor: Milena Geussová | Téma: JE Dukovany