Občanská bezpečnostní komise při jaderné elektrárně dukovany

"Jaderná energetika patří k levnějším způsobům, jak emise CO2 redukovat. A máme v ní tradici. Pokud by ale evropské jednání vyústilo v silnější závazek v oblasti obnovitelných zdrojů, bude to pro Česko špatná zpráva", říká Pavel Cyrani, ředitel Divize Strategie a člen představenstva ČEZ, a.s.

 

Odborníci na energetiku to považují už prakticky za jistou věc: v průběhu letošního roku státní gigant ČEZ odpíská běžící tendr na dostavbu Temelína. Soutěž, v níž firma od roku 2009 vybírá dodavatele až na pět nových jaderných bloků, skončí nejspíš ukončením bez vítěze a projekt, původně odhadovaný na 500 miliard korun, půjde k ledu. Hlavní důvod? Na evropském energetickém trhu nadále panuje tak velká nejistota, že se obchodní firmy, jakou je ČEZ, do nových elektráren nechtějí pouštět.

           „My se jako národ musíme rozhodnout, jakým způsobem stavbu nových jaderných bloků financovat a zda se nám vůbec vyplatí. Všechny další kroky závisejí na tomto základním rozhodnutí,“ říká v rozhovoru pro Insider ředitel ČEZ odpovědný za strategii Pavel Cyrani. Ten ale zároveň varuje, že pokud Česko nespustí nové jaderné reaktory nejpozději kolem roku 2030, mohla by země přijít o energetickou soběstačnost a musela by začít elektřinu dovážet.

* Koncem března se bude na summitu členů Evropské unie rozhodovat o nové evropské energetické politice do roku 2030. Podle návrhu Evropské komise by unie měla do té doby snížit emise skleníkových plynů o 40 procent. A plných 27 procent spotřeby elektřiny pokrývat z obnovitelných zdrojů. Co návrhu říkáte a co z něj vyplývá pro dostavbu Temelína?

            Pro nás jsou v tom procesu důležité dvě věci, související s tím, jak se Evropa postaví k otázce emisí CO2. Buď bude jejich snižování jediným cílem, tlačit se na něj bude pomocí trhu s emisními povolenkami a řešit se bude hlavně to, jak tento trh zreformovat, aby fungoval. Ale pak je tu ještě otázka obnovitelných zdrojů energie. Je otázka, zda se stanoví konkrétní cíl, jaký podíl na výrobě energie by měly mít. Případně jestli se k tomu cíli má jít tržními metodami, nebo různými formami podpory.

* Jak podle vás jednání dopadne?

            Netušíme. Ani Evropská komise nebyla při sepisování návrhu jednotná. Už v den, kdy měly být cíle do roku 2030 zveřejněny, se objevovaly různé verze. Nejdřív verze, kde nebyl cíl pro výrobu z obnovitelných zdrojů stanoven vůbec, pak verze s oněmi 27 procenty. Pár týdnů nato Evropský parlament navrhl ještě přísnější cíle. Na druhou stranu se vedou velké debaty o tom, jak uhájit konkurenceschopnost Evropy. Takže je možné, že se materiál schválí tak, jak je na stole. Nebo se neschválí vůbec nic. Popravdě si myslím, že se to celé odloží a bude to řešit až nová Evropská komise nejdříve na podzim.

* Vaším úkolem je řešit budoucí strategii ČEZ. Dá se o ní vůbec rozhodovat, když nevíte, jaký dá Evropa energetice rámec?

            Samozřejmě, to jednání je pro nás extrémně důležité. Březnový summit dá signál, jak Evropa přemýšlí. Ukáže, jestli se hrací pole zužuje. Ať už to dopadne jakkoliv, po konečném rozhodnutí budou následovat dva roky, po které se budou připravovat příslušné směrnice, bude se vše upřesňovat.

* Jaký výsledek je nejvýhodnější pro ČEZ a pro Českou republiku?

            Pro nás by bylo ideální, kdyby se ke snižování emisí CO2 využíval pouze trh s povolenkami. Ten by motivoval k úsporám, k investicím do čistých technologií a obnovitelných zdrojů. Byla by to dobrá zpráva pro jadernou energetiku. Protože ta je bezemisní, patří k levnějším způsobům, jak emise CO2 redukovat. A máme v ní tradici. Pokud by ale jednání vyústilo v silnější závazek v oblasti obnovitelných zdrojů, bude to pro Česko špatná zpráva.

* Ohrozilo by to šance na dostavbu Temelína?

            Nemyslím. Česká republika se svými přírodními podmínkami není místem extrémně vhodným pro budování solárních a větrných elektráren. Pokud by Evropa - nebo Německo, náš největší soused, který situaci ovlivní v každém případě - pokračovalo masivně v přímé podpoře obnovitelných zdrojů, bude Česká republika stát před dilematem. Buď se bude muset vzdát svého paradigmatu, být v elektřině soběstačná, nebo se ho nevzdá. Ale v druhém případě by se musely vytvořit lokální nástroje, které zajistí návratnost investice do jádra. To dilema bude muset vyřešit stát.

* Ať už to dopadne, jak chce, těžko to oživí šance na dokončení běžícího temelínského tendru. Dnes je jasné, že Česko nebude elektřinu z nových reaktorů potřebovat dříve než po roce 2030. Vy jste ale měli podle dosud platného harmonogramu letos vybrat vítěze a nové reaktory spustit kolem roku 2025. Je tento plán definitivně mrtvý?

            Je pravda, že i v poslední verzi Státní energetické koncepce zaznívá, že by nové jaderné bloky u nás měly být uvedeny do provozu ideálně kolem roku 2030. Ale nechci spekulovat. Zatím o tendru nepadlo žádné stanovisko. Situaci vyhodnocujeme, zvažujeme, co by nám pokračování v něm přineslo i vzalo. Je to těžké rozhodnutí a já ho nechci v této chvíli dál komentovat.

* Kolik lidí v ČEZ dnes temelínský projekt zaměstnává?

            Tým, který se jím zabývá, má asi sto lidí. Rostl postupně, na tuto velikost se dostal asi před rokem a půl. Neřeší jen samotný tendr, ale dodělávají se bezpečnostní opatření, běží jednání se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost, dělají se různé analýzy.

* Kolik práce na projektu ČEZ zatím stála?

            Nemám ta čísla v hlavě, nechci to komentovat. Ale pokud se Temelín jednou postaví - a na tom se shoduje ČEZ se státní správou i politiky - tak se většina podkladů využije později, v dalších tendrech. Tedy pokud ten současný skutečně skončí. A využijí se i pro Dukovany, když tento tendr skončí tím, že dostaneme přijatelnou nabídku a vybereme vítěze.

* Nebyla chyba tendr před šesti lety spustit? A byla výhodná forma veřejné zakázky, kterou jste zvolili?

            Záleží na tom, z jakého úhlu to posuzujete.

* Z úhlu akcionáře ČEZ, tedy českého daňového poplatníka, který je zároveň spotřebitelem vaší elektřiny.

            Pak bych to považoval za optimální. V našem procesu je vysoká míra transparentnosti, tendr je otevřený všem. Celý proces vyvolává diskusi, je pracný - to teď vidíme, ale benefit transparentnosti od začátku do konce je významný.

* Pokud by tendr skončil bez vítěze a později se opakoval, v které fázi je možné na už odvedenou práci navázat?

            Tak otázka nestojí. My se především jako národ musíme rozhodnout, jakým způsobem takovou stavbu financovat a zda se nám nové jaderné bloky vyplatí. Všechny další kroky závisí na tom základním rozhodnutí.

* Zdá se, že národ má jasno: většina odborníků v energetice, politiků i státních úředníků, vedení vaší firmy, všichni tvrdíte, že Temelín se postavit musí, byť později. Podle průzkumů veřejného mínění jádro preferují i občané - na rozdíl třeba od Němců nebo Rakušanů. Není ta debata už dávno oddiskutovaná?

             To je pravda a je to dobře. Ale co není stále dořešené, je způsob financování nových bloků. Dokud se nevyřeší, nelze stavět vůbec žádný nový zdroj.

* ČEZ původně prosazoval takzvaný „contract for difference“ - tedy záruku státu, že bude moci prodávat elektřinu z nových bloků za pevnou výkupní cenu. Kdyby byla tržní cena elektřiny po dokončení Temelína nižší než předem stanovený limit, stát by rozdíl dotoval, kdyby byla vyšší, prodával by ČEZ elektřinu z nových bloků pod cenou, levněji. Nová vláda tento model odmítá. Jaké další možnosti přicházejí v úvahu?

            Obecně se ve světě používají čtyři cesty - pokud se to neudělá tak, že stát řekne, že jadernou elektrárnu postaví sám. Jedna možnost je zmiňovaný contract for difference. Druhý model je, že stavbu financuje skupina spotřebitelů, velkých firem, které pak vyrobenou elektřinu odebírají. To se použilo třeba ve Finsku. Ve třetím modelu se pevně předem stanoví budoucí výkupní cena - to se používá třeba v Turecku. Další model jsem viděl v Americe, cena se stanoví podobně jako u distribuce do výše uznaných nákladů a povoleného zisku. A pak je zmíněný pátý model, kdy elektrárnu staví stát, podobně jako třeba dálnice - dělá se to pro blaho národa, náklady se řeší v kontextu celého národního hospodářství.

* Co byste preferovali?

            Všechny varianty jsou možné. My jsme zvažovali tu se zapojením spotřebitelů, ale u nás jsou spotřebitelé velmi fragmentovaní. Dát dohromady skupinu spotřebitelů, kteří by zaplatili jadernou elektrárnu a měli pak zájem o celý její výkon, by byl problém. Cesta fixní ceny může dávat smysl, ale stojí mimo burzu, mimo velkoobchodní trh, který chce EU budovat. I my máme zájem, aby trh fungoval. Další varianty, to nejsou varianty pro nás jako obchodní společnost, ale pro stát.

* Když jste spouštěli temelínský tendr, plánovali jste stavbu nových reaktorů nejen v Temelíně, ale třeba i na Slovensku. ČEZ je už léta členem společného podniku na dostavbu jednoho až dvou nových bloků v Jaslovských Bohunicích. Je pravda, že podíl v tomto podniku ČEZ nabízí k prodeji a chce z Jaslovských Bohunic vycouvat?

            My jsme připraveni na bohunickém projektu participovat. Ale jako u všech našich projektů platí, že pokud se objeví kupci se zajímavými nabídkami, prodej nevylučujeme. O lokality pro výstavbu jaderných elektráren je velký zájem, například ve Velké Británii se ukázalo, že jsou za to firmy ochotny platit hodně peněz. Ale žádný aktivní prodejní proces teď nevedeme.

 

Autor rozhovoru: Zuzana Kubátová, zuzana.kubatova@economia.cz

Zdroj: Hospodářské noviny, 25.2.2014