Zprávy z jaderné energetiky - 14.12.2018
Jednou větou
V Dukovanech jsou bloky 1,2 a 4 v provozu. Na bloku č. 3 probíhá 7. den plánované odstávky pro výměnu paliva.
V Temelíně jsou oba bloky na plném výkonu.
Z domova: Rada SÚRAO včera o snížení počtu možných lokalit pro hlubinné úložiště nerozhodla. V Řeži funguje první „vodíková“ dobíječka pro elektromobily v ČR
Ze světa: Začalo energetické spouštění plovoucí jaderné elektrárny Akademik Lomonosov.
JE Novovoronež 4 ukončila modernizaci a má ambice na 60 let provozu. Betonáž JE Kursk II -2 byla zahájena. Leningradská JE je největší komerční JE v Rusku.
Provoz EDU
1. blok –100 %
2. blok –100 %
3. blok – 7. den plánované odstávky pro výměnu paliva a revize, režim 6, probíhá demontáž reaktoru
4. blok - 100 %
Výroba letos 13 600 GWh
Provoz ETE
1. blok- výkon 1086 MWe, výroba letos 7 383 GWh
2. blok– výkon 1096 MWe, výroba letos 7 281 GWh
Co vy na to ?
Německý sonnen bude s domácími bateriemi poskytovat primární regulaci frekvence
oenergetice.cz 10.12.2018: Německý výrobce domácích bateriových systémů sonnen získal oprávnění k poskytování primární regulace frekvence. Službu používanou k udržení frekvence v elektrizační soustavě na požadované hodnotě 50 Hz bude sonnen poskytovat s největší virtuální baterií sestávající z několika tisíc domácích bateriových úložišť.
sonnen, do kterého v roce 2015 kapitálově vstoupila také Skupina ČEZ prostřednictvím dceřiné společnosti Inven Capital, společně se svým technologickým partnerem tiko Energy Solutions získal od německého provozovatele přenosové soustavy TenneT oprávnění k poskytování primární regulace frekvence pomocí své německé sítě domácích bateriových úložišť.
"Jako mladá společnost jsme velmi hrdí, že píšeme historii. Ukazujeme našim zákazníkům v Německu, že mohou uvažovat o všech aktivitách, které byly dříve vyhrazeny pro velké elektrárny. Mohou vyrobit a uložit energii a také zajišťovat bezpečnost dodávek v síti. Přechod ze starého energetického systému založeného na centrálních elektrárnách k novému decentralizovanému systému s lidmi ve svém středu je konečně tady," řekl výkonný ředitel sonnen eServices Jean-Baptiste Cornefert.
Virtuální baterie sonnen sestává z několika tisíc bateriových úložišť s kapacitou od 5 do 15 kWh. Aktuálně má sonnen v Evropě instalováno kolem 30 tisíc bateriových úložišť s celkovou kapacitou téměř 300 MWh.
V případě odchylky frekvence od požadované hodnoty vytvoří decentrální bateriová úložiště velkou virtuální baterii. Jelikož každé z úložišť sonnenBatterie má v daný okamžik jinou úroveň nabití, budou z vybraných úložišť vytvořeny 1MW bloky, které budou následně nabídnuty k využití v rámci primární regulace frekvence. Právě 1MW blok byl testován v rámci certifikačního procesu, který sonnen úspěšně absolvoval.
http://oenergetice.cz/akumulace-energi...oskytovat-primarni-regulaci-frekvence/
Co k tomu říct? Tak selským rozumem: Distribuovaná kapacita sonnen po celé Evropě je 300 MWh což znamená, že za hodinu dodá do evropské sítě 300 MW. Po hodině čerpání výkonu 300 MWe je baterie prázdná a musí se znovu dobíjet. Kapacita EDU je 2000 MWh a ETE také. Jaderné elektrárny jsou tedy schopné dodávat 4000 MWe to je 13x větší výkon než sonnen a trvale. A samo sebou v primární regulaci také. Tak nevím v čem je ten přínos? Kdo to ví?
Konference
Malé modulární reaktory SMR 2019, 14. února 2019 Praha, sleduj http://malereaktory.cz
Data Nuvia – Jaká data potřebujeme pro decomissioning jaderných bloků, Třebíč 14. – 15. března 2019
Nuclear Encounter 2019 – Valeč 28. – 29. března 2019, sleduj https://www.nuclearencounter.com/
Sledujte také CNN, tam vše najdete
Z domova
Rada SÚRAO včera o snížení počtu míst pro úložiště nerozhodla
ekolist.cz 13.12.2018 : Rada Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) včera o snížení počtu vytipovaných míst pro budoucí hlubinné úložiště radioaktivního odpadu z devíti na čtyři nerozhodla. Řekla to mluvčí úřadu Lucie Steinerová. Rada si podle ní vyžádala doplnění materiálu předloženého správou, další jednání se uskuteční na začátku příštího roku. S konkrétním rozhodnutím včera nepočítali ani starostové obcí z uvažovaných lokalit.
"Rada předložený materiál prodiskutovala a vyžádala si jeho doplnění. Cílem je pro příští zasedání rady připravit věcné dopracování tohoto, pro Českou republiku strategického dokumentu tak, aby mohl být následně předložen do meziresortního připomínkového řízení a poté i k projednání Vládě ČR," uvedla dnes mluvčí.
Rada SÚRAO je poradním orgánem ministerstva průmyslu a obchodu (MPO). Jejím hlavním úkolem je dohlížet především na hospodárné a účelné vynakládání prostředků. Členy rady jmenuje ministryně průmyslu a obchodu. Jsou mezi nimi zástupci orgánů státní správy, původců radioaktivních odpadů a veřejnosti. Členem je například náměstek MPO pro suroviny a energetiku René Neděla, ředitel divize jaderná energetika ČEZ Bohdan Zronek nebo předseda sdružení Energetické Třebíčsko a bývalý starosta Dukovan Vítězslav Jonáš.
Vláda v červenci schválila materiál, který počítá s tím, že ministerstvo průmyslu a obchodu předloží návrh na snížení počtu vytipovaných míst pro úložiště z devíti na čtyři do konce ledna příštího roku. Do stejného termínu mají ministři obdržet informaci o dalším postupu prací k výběru dvou kandidátních lokalit v roce 2022. Postup státu při hledání úložiště dlouhodobě kritizují obce a spolky sdružené v Platformě proti hlubinnému úložišti, která zahrnuje 31 obcí a měst a 14 spolků.
Mezi zvažované lokality pro stavbu úložiště patří Čertovka na pomezí Ústeckého a Plzeňského kraje, Březový potok poblíž Horažďovic v Plzeňském kraji, Magdaléna na Táborsku, Čihadlo na Jindřichohradecku, Hrádek na Jihlavsku, Horka na Třebíčsku a Kraví Hora na Žďársku a další dvě místa nedaleko jaderných elektráren - Na Skalním poblíž Dukovan a Janoch u Temelína. Finální lokalita pro úložiště má být vybrána v roce 2025.
Úložiště, v němž by měly být trvale v hloubce půl kilometru uloženy tisíce tun vyhořelého paliva z jaderných elektráren, má v ČR vzniknout do roku 2065. Náklady na jeho stavbu a provoz mají podle dřívějších informací dosáhnout zhruba 111 miliard korun. Nyní se vyhořelé palivo z jaderných bloků ukládá do meziskladů přímo v areálech elektráren.
V Řeži funguje první „vodíková“ dobíječka pro elektromobily v ČR
nasregion.cz 13.12.2018 : V Řeži u Prahy funguje první „vodíková“ dobíječka pro elektromobily v České republice. Využívá energii akumulovanou do vodíku. Do roka a půl má přibýt také stanice doplňující přímo vodík, řekla při zahájení provozu dobíječky vedoucí marketingu firmy ÚJV Řež Alena Rosáková. Dobíjecí stanici, která je napojena na lokální distribuční soustavu, provozuje společnost ČEZ. Elektřinu vyrábí střešní fotovoltaické panely, její přebytky se akumulují ve vodíku. Akumulovanou energii pak podle potřeby stanice využívá. Jde o první zařízení tohoto druhu v ČR.
Podle Aleše Doucka dosahuje energetická ztráta při procesu akumulace energie do vodíku a zpět zhruba dvou třetin, ale vývoj zařízení dál pokračuje. „Účinnost zvyšovat lze,“ uvedl Doucek. Energie se při ztrátách uvolňuje v podobě tepla, ideální by tedy mohlo být například jeho další využití.
„Uplatnění vodíkových technologií v energetice i v dopravě se ÚJV ŘEŽ úspěšně věnuje více než deset let a dobíjecí stanice pro elektromobily propojená s vodíkem do tohoto konceptu zapadá,“ uvedl generální ředitel ÚJV ŘEŽ Daniel Jiřička. Podle něj předpovídá velkou budoucnost vodíku i Evropská unie a ÚJV ŘEŽ chce být v tomto oboru českým lídrem.
V ČR je registrováno více než 2000 elektromobilů, z toho bylo jen letos (k 31. říjnu) registrováno přes 550 vozů, což je meziročně o 38 procent více.
V Řeži byly představeny o další vodíkové projekty v oblasti dopravy a energetiky včetně dvou malých užitkových vozidel se zařízením na zvýšení dojezdu na bázi vodíkových článků. Šlo o experimentální automobil HyVan a komunální vozidlo El-zebra.
V uplynulých letech fungoval v rámci výzkumného projektu ÚJV ŘEŽ autobus na vodíkový pohon. Provozován byl společností Arriva Praha v Neratovicích na Mělnicku včetně čerpací stanice. Vozidla na vodíkový pohon mají dojezd 400 až 600 kilometrů, doba tankování nepřekračuje 10 minut. V Evropě je provozováno přes 500 vodíkových vozidel, vodíkové autobusy jezdí například v Londýně, Oslu a dalších.
ÚJV Řež je vedoucí společností Skupiny ÚJV, do které patří například Centrum výzkumu Řež. ÚJV ŘEŽ se zabývá mimo jiné aplikovaným výzkumem, projektovou a inženýrskou činností v oblasti energetiky, průmyslu a zdravotnictví. Většinovým majitelem ÚJV ŘEŽ je společnost ČEZ, další podíly patří společnostem Slovenské elektrárne, Škoda JS a obci Husinec.
Ze světa
Začalo energetické spouštění plovoucí jaderné elektrárny Akademik Lomonosov
12.12.2018 Atominfo: V Murmansku zahájili pracovníci společnosti Atomflot (součást ruské korporace pro atomovou energii Rosatom) energetické spouštění prvního z dvojice reaktorů. Reaktor č. 1 dosáhl 10% výkonu a před dalším navýšením výkonu projde řadou testů.
„Energetické spouštění je úspěch celého Rosatomu. Jde o zásadní etapu probíhající v rámci komplexních zkoušek nového plovoucího bloku, která v zásadě představuje funkční zkoušku všech systémů na palubě. Spouštění je rozděleno do několika etap: první probíhá při výkonu 1–10 %, druhá při 110 % nominálního výkonu. Při každé z nich dochází k osvojení pracovních režimů technologických zařízení, automatické regulace, bezpečnostních systémů a dalších přístrojů a systémů, které zabezpečují, že je možné a bezpečné dále zvyšovat výkon bloku,“ řekl náměstek generálního ředitele pro speciální projekty Rosenergoatomu (energetická divize Rosatomu).
Podle jeho slov byly před samotným spuštěním prvního reaktoru připraveny veškeré nezbytné podmínky pro spolehlivý a bezpečný provoz všech dotčených zařízení: byl vycvičen provozní a údržbářský personál, vypracovány provozní postupy, řídicí schémata a technická dokumentace, připraveny zásoby paliva a náhradních dílů, uvedeny do provozu systémy dispečerského a technologického řízení, systémy požární signalizace, radiační kontroly, řízení reaktoru a ventilace a zařízení pro nakládání s radioaktivními odpady.
Na nejbližší dobu je plánováno postupně spustit oba reaktory plovoucího bloku a dosáhnout v nich nominálního výkonu, aby mohly být potvrzeny jejich projektové charakteristiky a schopnost bezpečně vyrábět elektřinu po celou dobu provozu.
Připomeňme, že komplexní reaktorové zkoušky, hlavní etapa spouštěcích prací, začaly 25. listopadu 2018 a potrvají do jara 2019. Hlavním cílem této technologické operace je ubezpečit se o tom, že je blok plně připraven ke komerčnímu provozu. Na podzim 2019 bude plovoucí elektrárna dopravena do přístavu ve městě Pevěk (Čukotka), kde nahradí dosluhující Bilibinskou jadernou elektrárnu a Čaunskou teplárnu.
JE Novovoronež 4 ukončila modernizaci
WNN, 12 December 2018: Na JE Novovoronež 4 bylo ukončeno 43 zavážení paliva do bloku po rozsáhlé modernizaci. Tento blok s reaktorem VVER 440 je v provozu od roku 1973
JE Novovoroněž 3 a4 obdržely prodloužení licence o 15 let do roku 2016 a 2017. Potom dostal blok 4 další prodloužení licence o 15 let. Blok 3 byl odstaven a některé části byly použity jako náhradní díly pro blok 4. V rámci modernizace byla vyžíhána i tlaková nádoba reaktoru. Celkem bylo při rekonstrukci a modernizaci realizováno na 40 dílčích projektů. Čtvrtý blok je tedy připraven k dalšímu provozu. Obdržená licence předpokládá celkových 60 let provozu
Původně bylo v Novovoroneži v provozu čtyři bloky. Tři jsou nyní demontovány. Na nové lokalitě Novovoronež II jsou v provozu dva nové bloky o výkonu 1114 MWe typu VVER 1200/392M- AES 2006. První z těchto bloků byl připojen do sítě v srpnu 2016, druhý oznamuje, že fyzikální spouštění má být ještě tento měsíc.
Betonáž JE Kursk II -2 byla zahájena
10 December 2018 WNN: Betonováním základové desky reaktoru Kursk II- 2 byla fakticky zahájena výstavba dalšího bloku na ruské lokalitě Kursk. Dva nové bloky mají nahradit čtyři dosluhující reaktory RBMK. Dva nov bloky budou typu 1200 MWe VVER-TOI. Tyto bloky mají projektovanou životnost 60 let s možností prodloužení na 80 let. Projekt naplňuje všechny požadavky IAEA včetně tzv. „core catcher” k záchytu coria (roztavené aktivní zóny) při nadprojektové havárii
Leningradská JE je největší komerční JE v Rusku
7 Dec (NucNet): Zahájením komerčního provozu prvního bloku JE Leningrad II – 1 se JE Leningradská na břehu Finského zálivu v lokalitě Sosnový Bor největší komerční JE v Rusku. Ke stávajícím čtyřem blokům RBMK 1000 MWe přibyl další blok 1200 MWe. Celková kapacita na lokalitě je tedy 5,240 MWe
Podle evidence IAEA začala JE Leningrad II – 1 komerční provoz 29 října 2018. Všech pět bloků bude podle Rosenergoatomu mělo být v provozu do 22.prosince. Poté bude blok 1 (grafitem moderovaný kanálový reaktor RBMK 1000 v provozu od listopadu 1974) odstaven pro demontáž. Druhý blok JE Leningradská II -2 se dokončuje a očekává se spouštění v roce 2019. V budoucnu mají na lokalitě stát ještě další dva bloky VVER.
Největší světovou JE je kanadský Bruce s osmi bloky CANDU o celkovém výkonu 6,827 MW . Dříve byla největší Japonská JE Kashiwazaki Kariwa s sedmi bloky, ale ta byla odstavena po havarii JE Fukušima v roce 2011. Z evropských JE je největší elektrárnou ukrajinská Záporožská JE se šesti bloky VVER 1000..
Jordánský recept na nedostatek energie a vody: Malé modulární reaktory
7.12.2018 Atominfo: Jordánsko, malá země v neklidné blízkovýchodní pouštní oblasti, má jeden velký problém. Nedostatek energie a vody. Vláda krále Abdalláha II. se rozhodla, že jej bude řešit výstavbou malých modulárních jaderných reaktorů (SMR – Small Modular Reactors). Pokud se současné plány podaří realizovat, mohlo by se Jordánsko stát jednou z prvních zemí na světě, které tento koncept pokládaný za budoucnost jaderné energetiky, uvedou do provozu.
Jordánsko, na rozdíl od většiny svých sousedů, nemá ropu a kromě fosfátů ani jiné nerostné bohatství. Země je z 95 % závislá na dovozu energií: ropy ze Saudské Arábie a plynu z Egypta, což ji stojí 7 miliard dolarů ročně, tedy skoro pětinu HDP. V zemi je jen pár míst s dobrými větrnými podmínkami. Ve fotovoltaice má dnes Jordánsko 10 GW instalovaného výkonu (pětkrát víc než počtem obyvatel srovnatelné Česko) a plánuje jít až na 22 GW. Jenže solární panely se v poušti přehřívají a zanášejí pískem. Země proto nutně potřebuje výkonný zdroj pro základní zatížení, který nebude závislý na dovozu paliva a nebude spotřebovávat příliš mnoho vody, ale naopak bude mít dostatek výkonu k její výrobě odsolováním vody mořské. Tyto požadavky splňují malé modulární jaderné reaktory. Jordánci proto chtějí do konce letošního roku výběr z dosavadních sedmi možných dodavatelů zúžit na tři, příští rok vybrat vítěze, v roce 2022 zahájit stavbu a 2027 provoz.
Koncept SMR je založen na několika principech. Jednotlivé reaktory mají výkon maximálně 300 MW, jednoduchou konstrukci, která umožňuje vyrobit téměř celý komplet v továrně a na místě použití jej pouze smontovat, krátkou dobu výstavby, vysokou úroveň pasivní bezpečnosti
a v důsledku toho oproti současným jaderným elektrárnám i nižší cenu. Důležitá je i relativně snadná demontáž a likvidace po skončení provozu a zejména to, že by měly být celé uloženy pod zemí, což výrazně zvýší jejich odolnost proti teroristickým útokům.
V současné době ve světě existuje zhruba 50 návrhů a konceptů SMR. Ve výstavbě jsou ale jen čtyři v Číně, Rusku a Argentině. Za nejpokročilejší z nich je považován čínský 210megawattový vysokoteplotní reaktor plynem chlazený (HTR-PM).
Americká Komise pro kontrolu jaderných reaktorů letos v dubnu oznámila ukončení první fáze schvalování malého reaktoru z dílny portlandské společnosti NuScale, který by mohl být v Utahu spuštěn v první polovině příštího desetiletí. V prosinci 2017 britské ministerstvo pro energetiku a změnu klimatu vyhlásilo grant na výzkum SMR dotovaný částkou přibližně 1,3 miliardy korun. Přihlásilo se 20 zájemců z celého světa a letos v září bylo osm z nich vyzváno, aby zpracovali úvodní studie proveditelnosti svých projektů. Společnost NuScale uvádí, že má za cíl nasadit svou technologii SMR ve Velké Británii tak, aby první z několika 60 MW jednotek byla v provozu už v polovině roku 2020. Společnost Rolls-Royce předložila britské vládě podrobný návrh pro jednotku SMR o výkonu 220 MW. Prakticky stejnou částku jako britská vláda rozdělil letos v dubnu mezi 13 týmů zabývajících se výzkumem a vývojem v oblasti pokročilých jaderných technologií i Úřad pro energetickou politiku University of Chicago.
