Lidé se bojí toho, co neznají a čemu nerozumí
Při pracovní cestě po Švýcarsku navštívil český odborník na jadernou energetiku Aleš John tamní elektrárnu, hlubinnou laboratoř i pracoviště CERN.
Každý rok absolvují zástupci Občanské bezpečností komise při Jaderné elektrárně Dukovany zahraniční pracovněpoznávací cestu. Starostové blízkých obcí a zaměstnanci dukovanského komplexu už v minulosti navštívili například energetická zařízení ve Švédsku, Číně, Slovensku nebo Maďarsku. Letos absolvovali cestu do švýcarské jaderné elektrárny Beznau, hlubinné laboratoře Grimsel, která se snaží prokázat bezpečnost podzemního úložiště radioaktivního odpadu. Zavítali také do věhlasného vědeckého pracoviště Cern a na světovou výstavu Expo v italském Milánu. Delegaci od Dukovan vedl předseda OBK Aleš John, který v minulosti zastával nejvyšší funkce v české energetice. Byl technickým ředitelem JE Dukovany a později generálním ředitelem Ústavu jaderného výzkumu v Řeži.
* Jak cestu po Švýcarsku hodnotíte?
Cesta se povedla nadmíru. Takhle intenzivní cestu si nepamatuji.
* A máte asi možnost srovnávat.
To ano. Když ji srovnám s předchozími, tak jsme tady viděli tři odlišné věci, nemluvím o světové výstavě, která je samostatným velkým zážitkem. Viděli jsme Beznau elektrárnu, prakticky nejstarší provozovanou elektrárnu na světě. V provozu je od roku 1969 a takhle pěkně udržovanou fabriku, z hlediska stavu zařízení, čistoty, pořádku, který tam byl v době odstávky, se málokdy vidí. Navíc průvodkyně se nám věnovaly nadmíru. Kdybych to měl vyjádřit několika slovy, tak tam panovala pohoda, klid a systém. Podobně skvělá byla návštěva Grimselu, podzemní laboratoře. Věnoval se nám tamní vedoucí, ze kterého sršelo nadšení. Působilo to na mě tak, že vybudování úložiště pro nízkoaktivní nebo vysoceaktivní jaderný odpad není otázkou peněz, ale přesvědčení lidí, že v rámci solidarity to jedna z několika vybraných lokalit ve Švýcarsku v uvozovkách odskáče. Zároveň ale budou na stole všechny bezpečnostní průkazy a veřejnost bude muset být přesvědčena, ne tím že dostane nějaké peníze, ale protože je to potřeba udělat v rámci společnosti.
* Bude taková solidarita fungovat?
Myslím, že ano, protože to, co jsme viděli ve Švýcarsku, v Beznau, v Grimselu a Cernu, je klid, žádný kvalt, nikdo nikam nespěchá. Země, kde nebyla 300 let válka, se dostala v hodnotovém měřítku úplně někam jinam, takže myslím, že se jim to podaří.
* Mohlo by to být poučení pro hledání vhodné lokality u nás?
S tím ale my nic nenaděláme, to je úloha státu a Správy úložišť radioaktivních odpadů. Vrátil bych se ještě k cestě.
* Prosím.
Nesmím opomenout Cern. Věnovali se nám čtyři špičkoví čeští vědci, kteří tam žijí řadu let. Fascinující bylo, že jsme se tam bavili o nanometrových a současně o kilometrových rozměrech, bavili jsme se o teplotách od absolutní nuly nebo několika stupňů Kelvina až do těch obrovských. Je to pro nás nepředstavitelné, co se v Cernu děje. Kdo tam nebyl a neviděl to, tak je těžké mu ten dojem z toho předat. Viděli jsme tam nadšení těch lidí a taky, už to říkám poněkolikáté, klid. Byli jsme mezi pracovníky ve velíně, dávali si kafíčko, skoro měli nohy na stole a na monitorech jim naskakovala data o téměř světelných rychlostech v urychlovači částic.
* Takže žádný stres z práce?
To vůbec ne.
* Kde se ten klid ve Švýcarech bere?
Dělá ho už jejich mentalita a dlouhodobě nastavený systém jakosti a provozování. Všechno má svůj řád, všechno má své místo, každý ví, co má dělat, nemudruje se. U nás se pořád něco vylepšuje a žijeme v trvalé změně, ve Švýcarsku se taky dělají změny, něco se v elektrárně opraví, zlepší, ale dá se tomu čas a dlouho se sleduje, jestli to funguje. My se v té době vrháme už na něco dalšího. Ještě jsem zapomněl, že elektrárna Beznau je vlastněna municipalitou, tedy lidmi. Funguje tak ne pro zisk, ale pro vyrábění energie.
* Ale jak se liší od našich jaderných elektráren? Vždyť ty taky přece vlastní stát, potažmo obyvatelé
Vlastní je stát, ale hlavní úkol je, aby Čez vytvářel zisky cestou, že se vyrábí proud. Řeknu kacířskou myšlenku: Čez ještě před deseti lety byl od toho, aby vyráběl proud, dnes je od toho, aby vyráběl dividendy.
* Jak to vidíte s budoucností jádra ve Švýcarsku? Narážím na to, že tamní vláda se k němu otočila zády.
To sice ano, ale v Beznau jsme slyšeli, že se elektrárna bude provozovat tak dlouho, jak to jen půjde. Stačí, aby se k moci dostala jiná strana a celý pohled na jádro se může změnit.
* Takže to není tak silné ne jako v Německu?
Myslím, že Švýcaři jsou racionálně uvažující lidé a dají přednost tomu, co se jim bude vyplácet a pokud jejich čtyři jaderné lokality budou dodržovat to, co jim tamní úřady nařídí v rámci posilování bezpečnostních opatření, tak nebudou mít důvod je odstavovat. Důležité bude, jak se tam postaví k uskladnění jaderného paliva. Ve Švédku a ve Finsku to mají téměř vyřešené, ve Švýcarsku jsou na dobré cestě, v Čechách se nad tím přešlapuje.
* K tomu se ještě dostaneme. Říkal jste mi, že v OBK jsou kromě starostů i lidé z Čezu. Jak vlastně komise funguje?
Je to expertní skupina, která je vytvořená na základě dohody mezi Čezem, Energoregionem 2020, Ekoregionem 5, obcí Rouchovany a obcí Dukovany. Smysl je v tom, že elektrárna někdy v první polovině devadesátých let zjistila, že by bylo výhodné, kdyby se informace z ní dostávaly obyvatelstvu ještě nějakým jiným kanálem. A jako vhodný se nabízel kanál přes starosty a lidi, kteří vytvářejí v obcích veřejné mínění. V každé se najde někdo, alespoň jeden, kdo takové schopnosti má. Většinou je to starosta nebo největší sedlák. Takže my jsme je před dvaceti lety vybrali, teď mluvím z pohledu bývalého zaměstnance Čezu, založili jsme komisi, těm lidem jsme dali základní kurz, který musí mít každý člověk, který se chce samostatně pohybovat po elektrárně. Ti lidé prošli psychotesty, bezpečnostním školením a odbornou průpravou, takže ví, o čem jaderná energetika je, a znají i odborné termíny, které pak dokážou přeložit svým spoluobčanům. Zároveň mají možnost, pokud se jim něco nezdá, elektrárnu navštívit a cokoli si ověřit vlastníma očima.
* Jakou úlohu mají v komisi lidé z Čezu?
Ti jsou odbornými partnery právě těch starostů. V Dukovanech mají na starost několik oblastí, bezpečnost, havarijní plánování, personalistiku a tak dále. Oni s námi zasedají na jednáních a podávají nám zprávu o tom, co se v té jejich oblasti děje. Pan Vlček nám referuje o provozu, kolik se vyrobilo energie, jaké byly výpadky, proč byly, pan Zoblivý o bezpečnosti, pan Nechvátal o BOZP, prostě dostáváme aktuální informace o tom, co se v elektrárně děje. Naše povinnost pak je, to přenést na obyvatele, kteří z toho mohou být zmatení. Zásadní problém je totiž v tom, že lidé se bojí toho, co neznají a čemu nerozumí, a my jim umožňujeme si na tyto věci přeneseně sáhnout.
* Když se vrátím ještě k založení OBK, co bylo hlavním impulsem k tomu? Byla to opravdu snaha o otevřenost vůči obyvatelstvu, nebo třeba konkrétní nepříjemná událost, která vyžadovala pochopení od veřejnosti?
Impulsů bylo několik. Jedním z nich, že byla porevoluční doba, a všechno, co bylo před ní, bylo špatné. V rámci výstavby elektrárny se nikdo nikoho na nic neptal, domy se zbouraly, lidé sice dostali náhradní, ale neměli na výběr. Strana a vláda rozhodla, a bylo to. Lidé pak nevěděli, co si o tom mají myslet, a po revoluci říkali, že mají z elektrárny psychickou újmu nebo že na ně z věží padá radioaktivita, přitom je to jen pára. Dělaly se i demonstrace, aby se to zavřelo. Těch opatření proti takovéto náladě bylo několik. Jednak se otevřelo informační centrum, kam se mohl každý podívat a na cokoli se zeptat, začal se vydávat časopis pro obyvatelstvo a další materiál pro zaměstnance, protože i ti někde bydlí a mohou ty věci ve svém okolí vysvětlovat. OBK byla jednou z dalších možností, jak lidem provoz elektrárny přiblížit. Problém ale nebyl jen s tím.
* S čím ještě?
Se skladováním použitého paliva. Protože koncepce, když se elektrárna stavěla, byla taková, že palivo se po využití vytáhne z reaktoru, pak bude pět až deset let v takzvaném bazénu skladování a pak se odveze do Ruska. Taková byla smlouva. Pak přišla revoluce, všechno ruské špatné a smlouva se zrušila. Vznikl zásadní problém, protože bazén skladování už byl téměř plný, a nebylo kam palivo dát. Takže se zdvojnásobila kapacita bazénu a rozhodlo se, že postavíme takzvaný mezisklad. To rozhodnutí padlo v roce 1992, do toho bylo dělení republiky, protesty proti elektrárně a další věci, které se musely komunikovat s obyvatelstvem a organizacemi, bojujícími proti jaderné energetice. Do toho jsme museli dělat sirény v obcích, protože žádné hlášení případné havárie neexistovalo. Z počátku to bylo poruchové, houkalo to, byl to průšvih. I proto bylo potřeba, aby Občanská bezpečnostní komise vznikla. Náklonnost lidí k elektrárně byla nulová.
* Teď je to, předpokládám, jinak?
Diametrálně jinak. Dnes je sedmdesát až osmdesát procent lidí pro pokračování provozu a je to víceméně ustálené, ať už se průzkumy veřejného mínění ptají, zda souhlasíte s prodlužováním životnosti stávajících bloků, nebo se stavbou nových. Těch zbylých dvacet procent jsou vesměs nepřesvědčitelní.
* Nebyl z počátku problém přesvědčit ne lidi, ale vůbec starosty, aby elektrárně fandili?
Většina to chápala a, nebudeme se nic nalhávat, mohlo to být i díky dotační politice, díky příspěvkům Čezu na fungování okolních obcí.
* A dotace se oproti období před rokem 1989 zvedly, nebo před tím v podstatě žádné nebyly?
To, že by šly peníze přímo obcím, neexistovalo. Na druhou stranu vybudovala se infrastruktura, nemocnice a další věci. Starostové si taky byli vědomi, že si mohou vylepšit své obce a je pro ně lepší s elektrárnou spolupracovat, než s ní bojovat.
* Vraťme se k hledání vhodné lokality pro hlubinné úložiště v Česku. Proč je odpor veřejnosti vůči tomu takový, když jadernou výrobu elektřiny z většiny podporuje? Proč není pro skladování, když je pro výrobu?
Jednak se to začalo špatně komunikovat. U nás se před dvaceti roky rozhodlo, že půjdeme cestou hlubinného uložení vyhořelého paliva, a geologie České republiky říká, že je pro to nejvhodnější kompaktní kus žuly. Našlo se sedm míst, kde takové podmínky jsou, včetně Horky u Budišova. Koncem devadesátých let i tam přijeli mladí nadšení geologové, dychtiví velkého průzkumu, a začali lidem vysvětlovat, že tam budou zkoumat, že se tam uloží vyhořelé palivo a že je to bezpečné, a obyvatelstvo jim jasně řeklo „ani omylem“. Udělali se referenda a tím to skončilo. Pak se to uklidnilo, teď se začíná znovu. Taky je problém v tom, že lidé to nechtějí na svém dvorku. Souhlasili by s dálnicí, ale lepší by bylo, kdyby vedla přes sousední vesnici. Lidi takto přemýšlí, protože mají obavy v případě dálnici, že tam budou jezdit auta, v případě úložiště, že bude klesat hodnota pozemků nebo že z toho dostanou rakovinu. Takže nejprve je potřeba tyto fámy rozehnat. Nedávno dělala Správa úložišť seminář, kam pozvala francouzské odborníky, a ti jasně řekli, že u nich neudělají nic, s čím by veřejnost nesouhlasila. U nás se bohužel nastoupilo na lidi hodně tvrdě.
* Dá se ten proces u nás ještě nějak zvrátit?
Musí se to zvrátit, jiná cesta není. Cíl je jasný, aby veřejnost souhlasila s průzkumy. Jestli se to udělá tak, že v těch obcích budou pozlacené kohoutky nebo ty lidi Súrao jednoduše přesvědčí argumenty, je vcelku jedno. Jasné každopádně je, že pro tu obec je to velká příležitost pracovní a z hlediska bezpečnosti se není o čem bavit. Hloubky stovek metrů v žule a navíc další bariéry jakékoli šíření radioaktivity vylučují. Navíc se tam bude dělat něco zajímavého, nebude to jen kopáčská práce, zaměstnání tam najdou i lidé z graduované sféry. Někde v okolí budou muset být ubytováni dělníci a zlepší se infrastruktura.
* Znamenalo by to pro obce z okolí i přímou finanční podporu, jako to funguje v okolí dukovanské elektrárny?
To tam musí být.
* Správa úložišť před časem oznámila, že kromě sedmi vytipovaných lokalit začne pro případnou stavbu úložiště zkoumat podloží ve vojenském prostoru Boletice a taky oblasti, kde nyní stojí dvě české jaderné elektrárny. Jsou Dukovany a Temelín lokalitami, kde se podpora obyvatelstva bude hledat snáze, když už tam přijímají jadernou elektrárnu?
Myslím, že ani v Dukovanech, ani v Temelíně není geologická struktura příliš vhodná pro úložiště, nicméně ta myšlenka, vybudovat ho blízko elektrárny nevznikla kvůli podpoře veřejnosti, ale spíš kvůli snaze eliminovat riziko při přepravě paliva. Ten transport je totiž vždy riziková operace i z hlediska terorismu. Ale opravdu si myslím, že v Dukovanech dostatečně kompaktní masiv nemáme. Zatím jsou to ale odhady a dohady, pokud se neudělá stovky metrů hluboký vrt, nemůžeme si být stoprocentně jisti, že to úložiště bude bezpečné. Ministerstvo sice teď povrchové průzkumy povolilo, ale je otázka, jestli začnou, když se ekologové odvolali k soudu.
* Vypadá to ale, že Súrao se na průzkumy připravuje. Přitom souhlasy obcí, jejichž starostové drží v rukou deset let stará nesouhlasná referenda, nemají.
Ale stát má za úkol, a je to i v zákoně, že za radioaktivní odpad zodpovídá on. Má k tomu Správu úložišť, která musí vysvětlovat a musí lidi přesvědčit, že je skladování jaderného odpadu v zemi bezpečné a že to pro ně bude přínosné. Cíl má a musí třeba i opakovaně hledat cesty, jak na něj dosáhnout.
Zdroj: Havlíčkobrodský deník | 26.9.2015 | Rubrika: Publicistika | Strana: 6 | Autor: KAMIL ČERNÝ | Téma: JE Dukovany
