Několik poznámek k projektu „Dlouhodobý provoz JE Dukovany“
Investice do výstavby jaderné elektrárny jsou obrovské. Ceny se odhadují na úrovni mnoha miliard euro. Vysoká cena vyplývá zejména z projektu elektrárny s několika úrovňovým systémem zálohování a také systému zajištění jakosti a spolehlivosti jak při výrobě, tak při provozování. Je to podobné jako v kosmickém programu nebo letectví. Všechno musí bezchybně fungovat, a to napoprvé a bez výjimky. Proto je naprosto pochopitelné, že když již elektrárenská společnost má jadernou elektrárnu postavenou a úspěšně ji provozuje, tak má snahu ji provozovat co nejdéle.
Takový dlouhodobý provoz je podmíněn mnoha podmínkami, z nichž ty hlavní jsou: Zařízení a systémy elektrárny jsou v takovém technickém stavu, že je vůbec možné o dlouhodobém provozu uvažovat. Zařízení není „vybydlené“, je průběžně modernizované a další investice do nezbytných modernizací neúměrně neprodraží cenu elektrické energie z takového zdroje elektřiny.
Druhou podmínkou je zda-li národní legislativa umožňuje provozovateli úspěšně žádat národní dozorný orgán (v českém případě SÚJB) o povolení dalšího dlouhodobého provozu.
A za třetí má provozovatel zavedený a nastavený systém sledování a testování stavu systémů a zařízení, který nejen monitoruje případné poruchy již v samém prvopočátku, ale predikuje v dostatečném předstihu jejich stav a vývoj, aby bylo možné přijmout nápravná opatření ještě před tím než nastanou.
Jak jsme na tom u nás?
Licence pro provoz čtyř dukovanských bloků vydané SÚJB, jsou časově neomezené. ČEZ však vedle dodržování zákona a vyhlášek musí také plnit všechny licenční podmínky, kterých je několik desítek. Jednou z podmínek je i hodnocení bezpečnosti vždy po deseti letech provozu. Takové hodnocení prokazuje i skutečnost, že zařízení a systémy jsou v dobrém stavu. Inženýrské zkušenosti se udržují a předávají nastupujícím generacím pracovníků.
Stav zařízení je sledován. ČEZ má nastaven a realizuje rozsáhlý program provozních kontrol a program řízeného stárnutí. Jen připomenu dva pilíře tohoto programu u dvou nejdůležitějších komponent technologie. Těmi jsou vlastní reaktor a parogenerátory. U reaktoru je mimo pravidelné defektoskopické kontroly hlavní sledování zaměřeno na stav kovu tlakové nádoby reaktoru. K tomu slouží „program svědečných vzorků“. Co to je? Vzorky materiálu reaktoru jsou umístěny uvnitř reaktoru, jsou tedy po celou dobu provozu ozařovány stejně jako stěna reaktoru. Vždy při odstávce se jeden ze vzorků vyjme a podrobí testování. Provozovatel má tak možnost stanovit skutečné vlastnosti materiálu reaktoru a jeho změny. Podobný program je nastaven i u parogenerátorů. U nich se hlavně sleduje těsnost teplosměnných ploch parogenerátorů. V jednom parogenerátoru je na 5500 trubiček, kterými proudí primární voda. Jejich stav je pravidelně při odstávkách defektoskopicky kontrolován a v případě indikovaného zeslabení je trubička preventivně zaslepena. A rezerva je obrovská. Parogenerátor bude fungovat na plný výkon i kdyby bylo zaslepeno 25 % trubiček (tedy 1375 trubiček). Ke dnešku je zaslepeno na všech 24 parogenerátorech necelých 500 trubiček a to tedy je po 35 letech provozu (laskavý čtenář počítá se mnou), 4 bloky po 6 parogenerátorech, z nichž každý má 5500 trubiček, ke dnešku zaslepeno 500 ks, to je tedy 0,003 % a to je skvělé. Je to ovšem důsledek výborné konstrukce a velmi šetrného režimu provozování.
V tomto kratičkém přehledu nelze jít do podrobností. Nicméně závěr je jednoznačný. Zařízení JE Dukovany je dnes v dobrém stavu a dlouhodobý provoz umožňuje. Pravda, budou se muset některé systémy vyměnit, ale to již k programu dlouhodobého provozu patří.
Aleš John, předseda OBK při JE Dukovany
