Jaderná teplárnička - apríl, nebo to má něco do sebe?
V médiích prosvištěla zpráva o zahájení výstavby teplovodu z Temelína do Českých Budějovic, o výstavbě teplovodu z EDU do Brna se mluví již dobrých 35 – 40 let. O čem se také mluví, je i využití jaderné energie k vytápění, tedy o malých reaktorech a o jaderných výtopnách. Psali jsme již v Zrcadle o únorové konferenci o malých reaktorech pro teplárenství. Čas od času se objeví i technický článek na toto téma. Mluví se o jaderném vytápění větších měst jako například Jablonec nad Nisou nebo Liberec, mluví se o jaderné teplárně pro Plzeň a našli bychom i další příklady.
Ono je to docela lákavé. Teplárenství bude problém. To pojmenovala již před lety tzv. „Pačesova komise“. Máme tady opatření pro snižování emisí skleníkových plynů, máme většinou zastaralé teplárny na konci životnosti, máme také omezené možnosti těžby uhlí. Máme tedy potřebu ty uhelné kotelny nějak nahradit. Takže v dlouhodobém pohledu se zdá být jaderná teplárnička docela pěkný nápad.
Ale jen pro první přiblížení. Pojďme si pustit fantasii „na špacír“ a řekněme si, jaká protivenství můžeme v projektu jaderné teplárničky očekávat, a co vlastně by měla taková teplárnička splňovat. Poznamenávám, že jde o mé vlastní názory a spíše jako hozená rukavice k diskusi. Tak tedy:
Bezpečný a spolehlivý projekt a provedení musí být samozřejmostí. Využívání všech přírodních zákonů jako je samocirkulace, gravitace, tepelná a tlaková proudění, atd. atd. Izolace od životního prostředí, absolutní fyzická ochrana. Automatizovaný bezobslužný a bezporuchový provoz a třeba i dálkově sledovaný nebo řízený. Údržba, servis a výměna paliva ve výrobním závodě. Tedy řečeno slovem „taková bedna“ zakopaná asi v podzemí a z ní půjde horký vzduch nebo voda. Jednou za pár let se odveze a přiveze jiná „čerstvější“. Fyzika něco takového umožňuje, a když budou mít projektant i konstruktér dostatek fantazie se se zadáním poprat, také by to šlo.
Bezvýjimečný souhlas obyvatelstva s umístěním a provozem, no to by si už Občanská bezpečnostní komise ohlídala J. Ale hádám, že tady bude největší problém, než by se podařilo přesvědčit lid k souhlasu.
No a nakonec musíme hledět na ekonomiku. Takové teplo musí být levné, levnější než cokoliv jiného, v porovnání s plynem, biomasou, bioplynem, včetně OZE, větru, slunce i deště.
A nakonec ještě pár neopominutelných „drobností“. Musíme najít investora a najít na to peníze a také to budeme muset umět „zlicencovat“.
Ono to všechno zní jako taková technická pohádka, ale kdo ví. Rozhodně by stálo za to, aby se nějaký student nebo doktorand nebo skupina doktorandů či studentů nad takovým zadáním zamyslela. Když nevíme, „že to nejde“, tak by to třeba šlo namalovat. Nebo to budeme brát spíše jako apríl?
Aleš John, OBK při JE Dukovany
