Strašák neprovozování EDU po 10 letech
Komentář předsedy OBK k výrokům k možné délce provozování stávajících bloků JE Dukovany.
V úterní (20.3.) E15 píše prezident HK Vladimír Dlouhý s odvoláním na výroky předsedkyně SUJB, o zpochybňování plánů EDU na provoz dalších 20 let respektive do doby spuštění nového bloku EDU 5. Dana Drábová uvádí, že se tak děje v celé Evropě (Dukovany by mohly vyrábět ještě třicet let, ale v Evropě sílí trend uzavírat bloky po 40 letech provozu).
Toto tvrzení není přesné a je v rozporu s tím co pozorujeme třeba u švýcarské JE Beznau 1, nizozemské JE Borsselle, finská JE Loviisa, nebo na blocích ve Francii.
To co se děje v Evropě je skutečnost, že vlády protijaderně orientovaných zemí (např. Rakouska) a protijaderné organizace (např. Greenpeace) požadují, aby životnost jaderných bloků byla maximálně 40 let, jde tedy o politická vyjádření protijaderných fanatiků bez odborných znalostí.
Naopak odborné orgány sdružující jaderné dozory, tj. WENRA (Western European Nuclear Regulator Association, která není organizací EU a jejími členy jsou jaderné dozory západoevropských zemí včetně ČR) a ENSREG (je organizací EU a sdružuje jaderné dozory členských zemí EU, které provozují jaderné elektrárny) o žádném omezování životnosti na maximálně 40 let nehovoří. Nemluvě o USA, kde už má od jejich jaderného dozoru NRC velký počet jaderných elektráren povolení k provozu na 60 let a uvažuje se dokonce o 80 letech.
Vše záleží na tom, jak se bloky EDU budou provozovat. Mají povolení - „licenci“ na dobu neurčitou a když bude ČEZ plnit všechny podmínky povolení, neměl by přece být problém. Pokud by náš jaderný dozor SÚJB chtěl tyto podmínky měnit, byla by to velmi špatná zpráva pro všechny potencionální investory, akcionáře i dodavatele.
Obecně v evropských jaderných zemích, které provozují jaderné elektrárny, není v licenčních rozhodnutích žádné omezení pro dobu provozování jaderných bloků. V dokumentech WENRA je uváděno, že životnost bloku je dána životností nevyměnitelných částí technologie. Jde zejména o tlakovou nádobu reaktoru a parogenerátory.
V EDU i ETE je zaveden program sledování zbytkové životnosti reaktorové nádoby, kdy jsou vzorky materiálu umístěny uvnitř reaktoru a sleduje se vliv záření na jejich materiálové vlastnosti. Z toho se určuje tzv. „zbytková životnost“, tedy jak ještě dlouho při stávajícím způsobu provozování dojde k naplnění hraničních materiálových vlastností. Pokud vím, tak se toto číslo v EDU pohybuje na hodnotě minimálně 60 - 80 let. Omezení životnosti se týká i parogenerátorů. Projekt EDU sice počítá s možností výměny celého parogenerátoru, ale v praxi je to z hlediska finančních nákladů nerealizovatelné (rozsáhlé stavební zásahy do hermetické obálky). Navíc výroba parogenerátorů pro jaderné elektrárny typu VVER - 440 byla ukončena a nebylo by tedy možné zajistit výrobu nových PG pro výměnu.
U parogenerátoru dochází během provozu ke vzniku a rozvoji vad ve stěně teplosměnných trubek primární části, takže by mohla vzniknout průchozí trhlina a tím meziokruhová netěsnost. Při dosažení určité velikosti vady musí proto být trubička z preventivních důvodů zaslepeny. Tím dochází k poklesu parního výkonu v důsledku zmenšování teplosměnné plochy parogenerátoru. Ke dnešnímu dni je zaslepeno pouhých 0,2 % trubiček na všech 24 parogenerátorech. Projektová rezerva u teplosměnné plochy parogenerátorů VVER - 440 je i při zvýšením výkonu bloku na 500 MWe 20% Takže zde žádné nebezpečí není a znamená to, že rezerva teplosměnné plochy spolehlivě vystačí na udržení požadovaného parního výkonu PG po dobu dalších mnoha desítek let.
Vše tedy záleží na způsobu provozování. Jak sleduji provoz EDU tak se obsluha chová k zařízení s patřičnou úctou a pokorou.
A tak se nebojme to sdělit veřejnosti. V komunikaci těchto skutečností bychom se totiž měli všichni angažovat.
Argumenty protijaderných propagátorů - co by nám přinesl výstup z jádra
http://denikreferendum.cz/clanek/27334-co-by-nam-prinesl-vystup-z-jadra
Jadernici, bděte, přečtěte si a připravte si argumenty, budou potřeba.
Aleš John, předseda OBK
