OBK při JE Dukovany navštívila úložiště RA odpadů COVRA
COVRA (The Central Organization for Radioactive waste – centrální organizace pro nakládání s radioaktivními odpady), ukládá a skladuje veškerý radioaktivní odpad produkovaný Nizozemskem.
Nizozemsko má v provozu jednu jadernou elektrárnu a tři výzkumné reaktory - dva v Delftu a jeden v Pettenu, dále řadu zdravotnických, výzkumných a technických pracovišť, které produkují radioaktivní odpady. Ty všechny předávají státní organizaci COVRA své odpady ke zpracování a uložení. Běžný nízko a středně aktivní odpad se po přijetí objemově redukuje spalováním nebo super lisováním. Následně je ukládán do sudů podobně jako na JE Dukovany. Sudy jsou ukládány v betonových stínících blocích do skladovacích hal.
Vysoce aktivní odpad, který je představován hlavně vitrifikovaným odpadem po přepracování použitého jaderného paliva z provozu JE Borssele i výzkumných reaktorů, je skladován v docela sofistikovaně vybavené budově (dálkové manipulace, kontrola, měření atp.). Odpad se vrací po přepracování paliva z francouzského La Hague kde jej přepracovává společnost AREVA NP (dříve Cogema). Při vitrifikaci se zbytek po přepracování použitého paliva přimíchává do sklářského kmene, který je posléze naléván do nerezových kanystrů o rozměrech cca 1,5 x 0,5 m. Ztuhnuté sklo samo o sobě zaručuje minimální vyluhovatelnost do životního prostředí. Kanystry jsou ukládány do betonových šachet po pěti na výšku. Hnízd k uložení je na 120. Takto bude skladován odpad minimálně po dobu 100 let. Mezitím probíhá intenzívní hledání místa pro finální uložení. Nizozemsko však počítá, vzhledem ke geologii krajiny, s uložením do jílových vrstev v hloubkách cca 200 m pod povrchem.
V úložišti COVRA jsme viděli mimo mohutné stínící dveře, průzory z olovnatého skla o tloušťce 120 cm, automatické dálkové manipulátory až obdivuhodný pořádek a čistotu, o perfektním stavu zařízení nemluvě. A radiace? Přímo nad hnízdy s uloženým vitrifikovaným odpadem na úrovni přirozeného pozadí. Kontaminace je vyloučena.
Tak mne napadá, jestli by znovu nestálo producentům vyhořelého paliva v Česku zvážit cestu podobnou cestě nizozemské. Tedy přepracování a ukládání jen vitrifikovaného zbytkového odpadu. SURAO se na takové ukládání stejně bude připravovat. Třeba reaktor LVR 15 v Řeži odváží své palivo na přepracování do Čeljabinsku a vysoce aktivní odpad jim bude jednou vrácen. Možná i to vyjednávání při hledání lokality pro hlubinné úložiště by se tímto přístupem mohlo zprůchodnit.
Aleš John, předseda OBK při JE Dukovany
