Konference SÚRAO „Jak dál s vyhořelým jaderným palivem“
V polovině října uspořádala Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) spolu s Energetickým podvýborem Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Mezinárodní konferenci „Jak efektivně řešit konec palivového cyklu“. Stručněji tedy „co s použitým jaderným palivem“. Jen připomínám, že SÚRAO je státní organizace odpovědná za finální nakládání s radioaktivními odpady, průmyslovými, z výzkumných laboratoří, zdravotnictví i jaderných elektráren, a to včetně použitého jaderného paliva.
Na pořadu dne bylo zejména představení finské, francouzské, německé i české cesty konce palivového cyklu jaderných reaktorů. Konferenci zahájil poslanec Pavel Pustějovský, předseda podvýboru pro energetiku Hospodářského výboru PSP ČR a ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková. Z obou vystoupení jasně zaznělo, že „bez jádra to prostě nejde“, máme Aktualizovanou koncepci energetiky i Národní akční plán pro budování jaderné energetiky. V nich je místo i na strategii konce palivového cyklu. Všechny výše zmíněné státy mají přístup k nakládání s použitým palivem více méně podobný a liší se jen v detailech. Německý přístup měl představit T. von Berlepsch, generální ředitel státní organizace BGE, který bohužel kvůli dopravním problémům nepřijel, ale poslal alespoň text svého vystoupení. Za finskou POSIVA vystoupil generální ředitel Janne Mokka a za francouzskou ANDRA ředitelka Soraya Thabet. Všechny zmíněné státy zatím počítají s dlouhodobým skladováním ve skladech na elektrárnách, do doby konečného rozhodnutí, jestli přepracovávat použité palivo nebo ukládat použité palivo v té podobě, jak se vyjme z reaktoru. Všichni ve svých řešeních uvažují s konečným hlubinným uložením. Finové již začali budovat hlubinné úložiště na lokalitě nedaleko JE Olkiluoto v homogenním skalním masivu. Francouzi předpokládají uložení v hlubokých jílových vrstvách. Němci plánují pro použité palivo bývalé solné nebo železnorudné doly v hloubce 600 až 1200 m. Předpokládá se, že použité palivo nebo vysoceaktivní zbytek po přepracování bude uloženo v měděných nebo nerezových kontejnerech a uloženo v hlubinném úložišti. Největší objemy vysoceaktivních odpadů má Francie, která si k vyhořelému palivu z francouzských jaderných elektráren přidává i odpad z jaderného výzkumu a armádního využití. U Němců díky odchodu od jádra je konečný objem známý. Finové a nakonec i my máme, díky dlouhodobé strategii provozu jaderných elektráren, poměrně jednoduchý výpočet pro roční přírůstky ke stávajícímu již vzniklému množství vyhořelého paliva. Ředitel SÚRAO Jiří Slovák představil zevrubně aktivity SÚRAO a stav hledání lokality pro hlubinné úložiště radioaktivních odpadů v Česku.
Na pořad dne přišla samozřejmě i diskuse o komunikaci s obyvatelstvem. Většinou je postup výběru, způsob jednání s obyvatelstvem i případné kompenzace ošetřeny zákonem. Bohužel u nás zákon dosud není, i když je pro něj vytvořena legislativní ulička v Atomovém zákoně (Zák. 263/2016, §108).
Čekáme tedy na samostatný zákon určující postup při stanovení průzkumného území pro ukládání radioaktivního odpadu v podzemních prostorech, postup při stanovení chráněného území pro ukládání radioaktivního odpadu v podzemí, postup při povolování provozování úložiště radioaktivního odpadu a zejména postup, jak zajistit respektování zájmů obcí a jejich občanů.
Zatím se postupuje podle Horního zákona, ale to, jak vidno z řady odmítavých referend, není zjevně, ta nejlepší cesta. Takže, dokud nebude zákon, budeme přešlapovat na místě. A to je docela málo.
Ono totiž to použité palivo v zahraničí i u nás tedy je a všichni jak v okolí ETE, tak v okolí EDU na mezisklady použitého paliva vidí a jen doufají, že se otázka jeho trvalého uložení pro budoucnost brzy vyřeší.
Aleš John, předseda OBK při JE Dukovany
