Jak to dělají jinde a co my na to
Začátkem října uspořádalo sdružení Energetické Třebíčsko na zámečku v Dukovanech besedu u kulatého stolu na téma „Jak se staví nové jaderné bloky v zahraničí“. Konkrétně ve Finsku a v Maďarsku. Na programu byly různé modely financování a organizace výstavby. Kulatého stolu se zúčastnilo na padesát zastupitelů a průmyslníků z regionu širšího okolí JE Dukovany.
Po úvodním vystoupení předsedy Energetického Třebíčska Vítězslava Jonáše, pokračoval Leoš Tomíček z Rosatomu představením aktuálních aktivit Rosatomu ve světě. Rosatom staví a nabízí jaderné bloky typu VVER 1000 a VVER 1200. Probíhá výstavba těchto bloků v Rusku, Bělorusku, Číně, Indii, Bangladéši, Turecku, Iránu. Zahajuje se výstavba nových bloků ve Finsku a Maďarsku. Rosatom také jedná o výstavbě v Jižní Americe, Africe i v dosud nejaderných státech v Asii.
Z Finska přijel poreferovat o finském přístupu k výstavbě na třetí finské lokalitě Hanhikivi Ivo Kouklík ze společnosti Fennovoima. Ivo Kouklík je na této lokalitě ředitel výstavby jaderného ostrova. Maďarský model přijel představit prof. Atilla Aszody, vládní zmocněnec maďarské vlády pro výstavbu JE Paks II.
V poslední době se začíná mluvit o specifické české cestě k výběru dodavatele a způsobu výstavby. Představil ji doc. František Hezoučký , který nyní působí na ZČU v Plzni.
V čem spočívá finský a maďarský přístup.
Maďaři si na základě mezivládních Rusko – maďarských dohod objednali výstavbu dvou bloků s reaktory VVER 1200 za fixní cenu, s pevně stanoveným termínem dokončení. Na to si půjčili od ruské strany 10 mld. €. Nové bloky budou stavěny na lokalitě Paks. Zde jsou již v provozu čtyři bloky VVER 440 jen o dva roky starší než Dukovany. Maďarské bloky mají prodlouženou licenci o 20 let. Další prodloužení však není již podle maďarských zákonů možné, takže bloky budou odstaveny v letech 2032 - 2037. Jejich výkon mají nahradit právě bloky nové.
Finská cesta je jiná, zde si průmyslové podniky, které jsou velkým odběratelem elektrické energie, zřídili společnost Fennovoima, ve které má ruský Rosatom těsnou minoritu. Majitelé Fennovoimy počítají, že po dostavění dvou bloků VVER 1000 na lokalitě Hanhikivi budou mít elektrickou energii k dispozici z takové „samovýroby“ pouze za nákladovou cenu. JE Hanhikivi bude tedy něco jako „závodní elektrárna“.
A česká cesta? Tento koncept představil doc. Hezoučký. Vychází z toho, že v době spouštění Dukovan a Temelína byla výrobní základna v Česku a Slovensku jedna z osmi na světě schopná vyrobit a postavit jadernou elektrárnu. Česká cesta vyzývá k mobilizaci těchto sil, vybrat si a koupit celkový projekt elektrárny, doprojektovat si ho do formy prováděcího projektu. A co lze ještě vyrobit u nás tak vyrobit. Co neumíme, nakoupíme. Ono totiž mluvíme-li o budoucí výstavbě 3 až 4 bloků v Čechách a na Slovensku (EDU 5, ETE 3,4, EBO) již stojí za to se zamyslet nad možnostmi obnovit dříve nabyté zkušenosti. Pravda, je to velká výzva pro firmy jako jsou Energoprojekt, Škoda Praha, Škoda jaderné strojírenství, Škoda Doosan, Sigma, Královopolská RIA, ZAT, I&C Energo, Modřanská potrubní a další a další.
Smělý plán. Nicméně, než se ozve typické: „….ale to přece nejde“, měli by se ti, co rozhodují , alespoň zamyslet nad takovou možností, jak dostat české firmy znovu do hry.
Aleš John, předseda OBK při JE Dukovany
