Jak moc to myslíme vážně, a kdo?
Poslání OBK při JE Dukovany je sledovat provoz JE Dukovany z pohledu bezpečnosti a přenášet informace o provozu elektrárny obyvatelstvu v jejím okolí. Informovat jazykem srozumitelným a pochopitelným. V posledních dvou letech se k tomuto poslání přidalo i komentovaní diskuse nad výstavbou nových bloků v Dukovanech. Nových bloků, které podle Aktualizované energetické koncepce (ASEK), mají nahradit současné provozované čtyři bloky. Ty současné, ať se nám to líbí nebo ne, dříve nebo později doslouží a budou odstaveny a posléze demontovány a mají být nahrazeny novými. Elektrickou energii mají v budoucnu vyrábět a do sítě dodávat bloky moderní a nové. EDU tak v novém vybavení bude fungovat až třeba do konce 3. tisíciletí. Skvělá myšlenka. Je zde totiž vybudováno a může být použito vše, co energetika potřebuje. Dostatek vody, linky na vyvedení výkonu, dopravní cesty a obslužnost, zázemí ve službách. Obyvatelstvo se s elektrárnou sžilo, má v ní zaměstnání a region z ní také profituje. Jedním slovem, kolem dnešní JE Dukovany panuje více méně všeobecná spokojenost. Ale co bude dál?
V roce 2015 Vláda ČR schválila ASEK a na něj navazující Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky (NAPJE). Tento plán říká, co a kdy se má udělat. Nicméně podle toho, co se skutečně udělalo, si musím položit otázku v titulku tohoto sloupku. Jak moc to myslíme s jádrem vážně, a kdo? Pojďme si říct, co se tedy za ty téměř tři roky od roku 2015, kdy vláda přijala ASEK a NAPJE, vlastně udělalo?
Máme již třetího ministra průmyslu a obchodu, byl jmenován vládní zmocněnec, který má aktivity kolem naplnění NAPJE koordinovat. Byl ustaven i Stálý vládní výbor, který má rozhodovat a připravovat materiály ke schválení vládou. Byly ustaveny i pracovní skupiny – ekonomická, technická a legislativní, které mají podklady pro rozhodování vyrobit a připravit. Až potud to nemá chybu. Role jsou rozdány a zbývá jen, jak říká Jan Werich, se pochlapit a přetvořit slova v činy. A to je ten problém. Ono se totiž mimo těch organizačních věcí a oslovení deseti světových výrobců jaderných elektráren o projevení zájmu o dodávku, moc víc neudělalo. Vláda, ani vládní výbor nerozhodly ani o výstavbě, ani o způsobu financování, ani o způsobu výběru dodavatele, ani o investičním modelu. A termíny stanovené v NAPJE jsou dávno přešvihnuté.
Snad jediný úspěch zaznamenal ČEZ, když zřídil firmy EDU II a ETE II a zahájil proces EIA pro EDU II (tedy pro výstavbu bloků 5 a 6 v lokalitě v Dukovanech).
Fakticky vládní struktura neudělala nic. ČEZ dále pomalu provádí přípravné práce a Energetické Třebíčsko spolu s OBK přímým jednáním s potenciálními dodavateli zjišťují, jaký dopad na region bude mít vlastní výstavba.
A to je žalostně málo. Pořád chybí od vládních struktur jasné prohlášení, že se to s výstavbou EDU II myslí vážně. Na to totiž čekají obyvatelé v očekávání zaměstnanosti. A nejen ti. Studenti si volí obor studia, školy připravují novou generaci učitelů, chystají se služby v regionu, zdravotníci, místní doprava a nakonec čekají i výrobní závody, kdysi tak úspěšného Československého jaderného průmyslu.
A světoví výrobci se také ptají: „A myslíte to vážně, nevoláte jako v té pohádce, …. pomóóóc vlk? “ . Už jednou jsme si uřízli ostudu, kdy po prohlášení vlády, že nepodpoří výstavbu ETE 3, 4, se celý tendr na dostavbu zrušil a jeho účastníci odepsali mnoha set milionové částky vložené do nabídek.
Tak se ptejme odpovědných, jestli to skutečně myslíme s tím Národním akčním plánem na budování jaderné energetiky vážně?
Aleš John, předseda OBK při JE Dukovany
