Občanská bezpečnostní komise při jaderné elektrárně dukovany

Rozhovor s Alešem Johnem pro Horácké noviny o problematice tzv. malých modulárních reaktorů.

 TŘEBÍČ - Předseda Občanské bezpečnostní komise Jaderné elektrárny Dukovany Aleš John byl pořadatelem únorové konference o problematice tzv. Malých modulárních reaktorů, která se konala v Praze. Co je malé, to je milé, řekli jsme si v redakci a požádali Ing. Aleše Johna MBA, který je expertem na jadernou energetiku, bývalým ředitelem JE Dukovany a viceprezidentem Inženýrské akademie ČR, o rozhovor.
* Malé modulární reaktory, je to dnes aktuální téma světové energetiky, trend, kterým se půjde?
Je, je to určitá paralelní cesta. Když se podíváme na svět, tak jsou místa, kde je husté osídlení obyvatelstva a do každého domu vede drát, kde je prostě všude elektřina k dispozici.
* A pak jsou jiná místa, kam drát nevede.
Jistě, a tam teď mají nějaký dieselgenerátor. Protože i v místech, kde je hustota osídlení malá, žijí také lidé, také potřebují energii, aby jim šla lednička, aby si tam mohli svítit za polární noci nebo topit, aby tam mohli nabíjet své mobily, prostě bez elektřiny je dnes život už velice obtížný.
* Ale do pustiny jim dráty asi nikdy nepovedou, protože je to k civilizaci daleko, že.
Přesně, budovat přenosové sítě, to stojí spoustu peněz. V těchto místech ale fungují lokální autonomní sítě. Vždycky uvádím příklad z Čukotky. Tam, kde žijí zlatokopové a těží se zlato v městečku Bilibinu, pojmenovaném na počest sovětského geologa Jurije Bilibina, který už po první světové válce vypočítal, že tam, soudruzi, bude zlato!
* A bylo!
A bylo! A je tam i základna zlatokopů v té obrovské rozlehlé zemi, kde dva tisíce kilometrů není žádná míra. Postavili tam v sedmdesátých letech malinkou jadernou elektrárničku 4x12 MW, do které I. Brněnská dodávala turbíny. Je to za polárním kruhem, dodnes běží, zásobuje elektřinou tamní rudný kombinát a dodává teplo pro celé město. To je typický příklad vhodného využití malého jaderného reaktoru. Podobné je to i na kanadské straně nebo na Aljašce, tam jsou místa, kde by se malé reaktory hodily.
* A když se podíváme do teplých krajin?
Pak připadá v úvahu samozřejmě Afrika, která se začíná, když použiju to nehezké slovo, plundrovat, protože tam jsou bohatá naleziště nerostných surovin. A pak také Jižní Amerika nebo oblast mezi Austrálií a Asií, ostrovy jako Jáva, Borneo nebo Filipíny. A také Čína o malých reaktorech mluví hodně.
* Vím, že třeba americká firma Westinghouse staví velký jaderný reaktor v Číně, nabízí ho i k nám do Dukovan nebo do Temelína, ale má i svůj program malých reaktorů.
Mají vyvinutý reaktor o elektrickém výkonu do 100 MV, vyvíjejí ho i Rusové, Korejci, Argentinci, Kanaďané, ale je to samozřejmě otázka peněz.
* V čem jsou výhody modularity?
Určitý modul elektrárny se zprovozní ve výrobním závodě v podobě a velikosti, aby byl přepravitelný kamionem. Rusové mají koncept malé elektrárny, jejíž části lze převážet na třech nebo čtyřech železničních vagónech. Prostě se elektrárna nesvařuje, nevyrábí na místě, ale vše se zkompletuje a vyzkouší už ve fabrice a až pak se jednotlivé moduly, tedy díly či funkční celky, odvezou na určenou lokalitu a tam smontují. Modulární reaktor je výhodný i v tom, že postavíte jeden, na něm se to naučíte, a když potřebujete více energie, postavíte vedle druhý a třetí ten samý, a pak je to stále snadnější. Jako když někdo v životě postaví pátý a šestý dům, tak už ví, co a jak má dělat.
* Jak si máme představit malou jadernou elektrárnu?
U klasické jaderné energetiky máte reaktor a kolem něj spoustu dalších zařízení – parogenerátory, potrubí, armatury atd. U malé elektrárny máte všechno soustředěno v trošku větší integrální nádobě reaktoru a průměru asi čtyři metry a výšce dvaceti metrů, kterou stále ještě můžete převážet z místa na místo. A v té nádobě je všechno potřebné, hermeticky uzavřené.
* Vím, že i malé jaderné elektrárny mohou být různě velké, třeba o výkonu třetiny nebo jen setiny výkonu jaderného bloku v Dukovanech.
Mluví se o u nich o výkonech do sta megawatů elektrického výkonu.
* Malé jaderné reaktory vlastně nejsou zase taková zvláštnost, v každé pořádné vojenské ponorce nebo letadlové lodi je dnes malý jaderný reaktor.
Samozřejmě, všechno v této oblasti vzniklo z vojenských programů, kdy bylo potřeba reaktor vtěsnat do malých prostorů. Rusové mají třeba pro pohon ponorek reaktor chlazený tekutým kovem, směsí olova a vizmutu, o elektrickém výkonu 100 MW. Profesor, který ho zkonstruoval, je na něj velmi hrdý a říká: Naše ponorka je tak rychlá, že ujede i americkému torpédu!
* Z čistě energetického hlediska se zdají být malé reaktory v pustinách vhodným civilizačním řešením. Jak je to pak s firemní kulturou a pravidly jejich provozování?
Vše musí být zajištěno tak jako u velkého zařízení. Pravidla se nedají obejít. Musí být zajištěno, že tam nikdo nepřijde, kdo tam nemá co dělat, že tam neudělá nějakou sabotáž. Radiační ochrana, fyzická ochrana, jaderná bezpečnost musí být naplněna. Samozřejmě u malé elektrárničky je i výrazně menší perimetr její ochrany.
* Jaký je na malé jaderné reaktory pohled vojáků z hlediska globální bezpečnosti a snah o nešíření jaderných zbraní? Lze namítnout, že množství takových elektrárniček po celém světě, to budou lákavé cíle pro teroristy a všechny, kdo by si chtěli pořídit materiál třeba na tzv. špinavou bombu, kterou by pak rozstřelili životu nebezpečné radioaktivní zátky mezi lidi. Dozvídáme se o tom v těchto dnech ze světových i našich médií. Jak se zdá, dnes už by nebyl problém nasadit bandu ke všemu odhodlaných chlapů k dobytí a vyrabování nějaké takové malé jaderné teplárny.
To máte pravdu, ale i tyto záležitosti musí projektant řešit. A to je také možná jedna z věcí, bránících v šíření technologie malých reaktorů. Ale třeba do Kanady nebo na Sibiř snad Islámský stát nepůjde.
* Vraťme se do Česka, co kdyby si v Praze nebo Brně řekli, že si postaví takovou malou modulární jadernou teplárnu?
Projekt na teplárenský reaktor v Plzni vznikl už před desítkami let a škodovka ho má namalovaný. Mluvilo se kdysi o projektu teplárny pro Prahu. Našli se i dnes investoři, kteří o něčem takovém v Praze a okolí uvažovali. Ale když se jim vysvětlilo, jaká je to štrapáce a martyrium, že to není, jako když si lusknou prstem, tak od svých záměrů zatím ustoupili.
* Jak je to s posuzováním vlivu stavby na životní prostředí u malých modulárních reaktorů?
Nejsem v tom odborník, ale podle mé úvahy modularita, tedy případné rozšíření malé elektrárny o další bloky, bude jednodušší. Spousta věcí je kopírovatelných, to znamená analýza situace jednoho či čtyř bloků bude jednodušší. Ale platí různá pravidla, jdou po linii stavebního zákona, ochrany životního prostředí a pak ještě hraje roli jaderná bezpečnost a atomový zákon.
* Vím, že procesy v investiční výstavbě zařízení, jako je jaderná elektrárna, jsou dnes u nás v Česku nesmírně složité.
Já to řeknu úplně surově – v současné době se u nás nedá prakticky nic postavit, nejen jaderný blok, bohužel.
* Dostáváme se dukovanské jaderné elektrárně a jejich uvažovanému novému 5. bloku, už nyní je ve skluzu. Když slyším, jak jsou jednání kolem něj komplikovaná, jak se nenaplňuje Aktualizovaná státní energetická koncepce a Národní akční plán pro rozvoj jaderné energetiky, nebyl by řešením právě malý modulární reaktor?
Byla by to cesta, ale pokud se nevytvoří jiná, nová, pružnější a přímější legislativa investičního procesu, zaměřená na výstavbu jaderného zařízení, tak je celkem jedno, jestli byste tam stavěl reaktor o výkonu 100 nebo 1000 megawatů. Jako když stavíte jednopokojový nebo desetipokojový dům, pořád musíte mít stavební povolení a vyjádření od hasičů až po vodaře.
* Zafantazírujte si na toto téma.
Budeme-li vycházet z posledních vyjádření jaderného dozoru, tak v Dukovanech současné bloky poběží ještě alespoň dvacet let. Zhruba kolem roku 2035 se ty bloky začnou odstavovat. Koncepce je taková, že se tam postaví nový reaktor. To je to, o co se snaží pan Vítězslav Jonáš a Energetické Třebíčsko. EDU 5 je zkrátka náhrada stávajících bloků. Pokud se stane, že se to nepovede, protože se do toho stále nikomu moc nechce, přesto tam budete potřebovat zdroj tepla a energie na likvidaci elektrárny. A pak…
* …nadejde chvíle pro malý modulární reaktor!
Přesně. Co kdyby se tam nějaký takový malý reaktůrek postavil? Reaktůrek, který by byl k dispozici po dobu likvidace stávajících bloků, a jako malý by se pak dal poměrně jednoduše také zlikvidovat?!
* Zní to trošku fantasticky…
…ale je to možná varianta. A je to cesta, kdy v následujících 50 letech nebo do konce tohoto století by na místě elektrárny nakonec mohla být opět zelená louka. Jestliže se tedy rozhodneme, že holt to v naší civilizaci půjde i bez elektrického proudu. Slunce, vítr, déšť nás ale nezachrání, alespoň si zatím myslím.
Foto popis| Aleš John - předseda Občanské bezpečnostní komise Jaderné elektrárny Dukovany.

O autorovi| Arnošt Pacola, pacola@horackenoviny.com

Zdroj: Horácké noviny | 4.3.2016 | Rubrika: Publicistika |  Strana: 7 | Autor: Arnošt Pacola | Téma: JE Dukovany