Financování nových bloků je věc investora
Rozhovor předsedy OBK Aleše Johna pro deník Právo o budoucnosti JE Dukovany.
Zdroj: Právo | 25.6.2015 | Autor: Martin Procházka
PŘEDSEDA OBČANSKÉ BEZPEČNOSTNÍ KOMISE PŘI JE DUKOVANY ALEŠ JOHN ŘEKL:
* Jaké zkušenosti s provozem jaderné elektrárny získali lidé v Dukovanech po třiceti letech provozu?
Personál se naučil jadernou elektrárnu obsluhovat, udržovat a zlepšovat. V současné době má minimální výpadkovost a poruchovost. V Dukovanech se naučili provozovat údržbu tak, že blok po odstávce pro výměnu paliva nemusí několikrát po sobě najíždět, proběhly tam rovněž obrovské rekonstrukční práce. Je to v podstatě už jiná elektrárna než ta, která byla zprovozněna v roce 1985. Udělaly se zásadní výměny kondenzátorů, turbíny, došlo ke zvýšení výkonu. Původně se měnilo palivo jednou za tři roky, nyní je to až po pěti letech. Nyní je elektrárna v Dukovanech ve stadiu, kdy bude Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost dokládat, v jakém je bezpečnostním stavu, co se tam za posledních deset let stalo. O novou licenci na dalších deset let provozu by měla elektrárna žádat v září tohoto roku. Ve srovnání s dalšími podobnými bloky typu VVER 440, které jsou kromě Dukovan v provozu na Slovensku, v Maďarsku, ve Finsku, v Rusku a na Ukrajině, jsou dukovanské bloky hodně vpředu. Proběhlo tam několik etap modernizačních projektů. První byl hned po havárii v Černobylu, další v devadesátých letech a poslední po havárii ve Fukušimě. Samotné zvýšení výkonu proběhlo dvěma přístupy. Prvním bylo zvýšení účinnosti sekundární části, tedy turbíny, měnil se starý kondenzátor za titanový. Měnily se i části turbíny a na primární straně byl proveden nový výpočet, který umožnil pohybovat se na horní hranici povolené tolerance.
* Jak se podle vás jako bývalého šéfa Světové asociace provozovatelů jaderných elektráren (WANO) nyní svět na dukovanskou elektrárnu dívá?
Názor na Dukovany se v průběhu času měnil. Od první prověrky, která proběhla v roce 1989, se hodně změnilo. WANO vzniklo v té době jako reakce jaderného průmyslu na havárii v Černobylu. Všem bylo totiž jasné, že tak velkou havárii už by jaderný průmysl nemusel přežít. WANO posuzovalo, jak se elektrárny provozují, systémem prověrek a ukazatelů, které hodnotí bezpečnost a spolehlivost provozu. Rovněž se provozovatelé vzájemně informují o událostech, které v elektrárnách nastaly, a o následných opatřeních, jež elektrárny provedly. Vznik WANO byl výrazným impulzem k tomu, aby se zvýšila bezpečnost. Díky tomu došlo ke snižování poruchovosti, výpadků, kolektivní dávky ozáření personálu. Mohu říci, že elektrárna v Dukovanech se pohybuje mezi 25 procenty nejlepších elektráren ve světě.
* Jaké jsou vaše zkušenosti s použitím jaderného paliva, které v Dukovanech odebírají od ruské společnosti TVEL?
Na palivo je třeba dívat se ze dvou pohledů. Prvním je pohled ekonomický. Ten vedl od toho, kdy se původní palivo měnilo z jedné třetiny ročně, až k tomu, že nyní se používá pětileté palivo. Ekonomika využití paliva je tak nyní výrazně vyšší. Druhou věcí, která je možná podstatnější, je těsnost paliva. Nejvyšší radioaktivita je uvnitř palivové tyče, která je hermeticky uzavřená. Při štěpení se uvolňuje velké množství radioaktivních látek, včetně plynů. Pokud by tyč nebyla hermeticky těsná po celých pět let, dostaly by se plyny ven do primárního okruhu. Pokud je při měření zjištěna netěsnost, je třeba tyč při nejbližší odstávce vyměnit, což je například u čerstvého paliva škoda. Z hlediska těsnosti je palivo od našeho dodavatele TVEL vynikající. Za třicet let bylo netěsností skutečně minimum.
* Jak se stavíte k tlaku ze strany Evropské unie na diverzifikaci dodavatelů jaderného paliva?
ČEZ jako provozovatel jaderných elektráren v České republice k tomuto přistupuje naprosto ekonomicky. Kupuje uranový koncentrát tam, kde je jeho cena nejvýhodnější. Následně se objednají obohacovací práce tam, kde jsou nejlevnější. Nakonec se objedná konverze, tedy převod obohaceného paliva do keramické podoby. To provádí výrobce paliva, tedy TVEL. Evropská komise má představu, že by mělo být více dodavatelů jaderného paliva. Je diskutabilní, zda to má význam. V Evropě dělají obohacovací práce ve Francii, Anglii, dále to provádějí i Rusové a Američané. Kde tyto práce nyní objednává ČEZ, to nevím, ale je to tam, kde je to nejvýhodnější.
* Co říkáte tomu, že po zrušení tendru na dostavbu dvou bloků v Temelíně se nyní hovoří o tom, že by se mělo nejdříve stavět v Dukovanech?
Je to logické. Dukovany mají za sebou třicet let provozu. Dá se očekávat, že bez zásadních problémů dostanou od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost povolení na prodloužení provozu do roku 2025. Myslím ale, že prodloužení provozu o dalších 10 let od roku 2025 do roku 2035 by mohlo být problematické. Nikdo totiž neví, kam se za deset let posune tlak na zvyšování jaderné bezpečnosti.
* Jak to myslíte?
Po havárii v Three Mile Island ve Spojených státech koncem 70. let minulého století došlo u všech ostatních provozovatelů ke zvýšení spolehlivosti a jakosti zařízení. Po havárii v Černobylu v polovině osmdesátých let přišla opatření vedoucí k minimalizaci chyb způsobených lidským faktorem. Potom přišla Fukušima a začala se dělat opatření ke zvýšení odolnosti vůči přírodním vlivům, tedy typu, co kdyby přišlo zemětřesení tam, kde nikdy nebylo, co když přijdou záplavy tam, kde nikdy nebyly, a tak podobně. A to stálo třeba v Dukovanech velké peníze. Tlak na zvyšování bezpečnosti bude bezpochyby pokračovat a bude čím dál tím větší ještě ve spojitosti s tím, jak se začnou zprovozňovat nové bloky tříapůlté generace. Ty mají čtyřnásobné jištění, dvojnásobný kontejnment a tak dále. A staré bloky s nimi budou muset soutěžit. Nedovedu si představit, že v Dukovanech se postaví druhý kontejnment, to prostě nejde. Takže říci, jaké budou požadavky na bezpečnost do roku 2035, nyní nelze. Kolem dukovanské elektrárny navíc žije asi 200 tisíc voličů. Úmyslně říkám voličů, protože to je politická otázka. Voliči byli zpočátku absolutně proti stavbě elektrárny, ale za minulého režimu se prostě stavba nařídila. Ti lidé už si na to ale zvykli, našli si tam práci. V elektrárně pracuje asi pět tisíc lidí. Nepřímo to živí dalších až 40 tisíc lidí.
* Za jak dlouho by nové bloky mohly vzniknout?
Do roku 2025 pravděpodobně Dukovany dostanou licenci a potom by bylo dobré postupně stávající bloky nahradit něčím novým. Když se ale teď o dostavbě rozhodne, bude papírová bitva počínaje analýzami dopadu na životní prostředí (EIA), výběrovými řízeními a sháněním peněz konče a dalšími věcmi trvat deset let. Až potom se bude moci poprvé kopnout do země. Ale jen například EIA se musí zpracovat, projednat zde i v zahraničí, zapracovat do ní připomínky. Lze také očekávat, že třeba Rakousko to bude chtít protahovat. Když se dívám, jak probíhají stavby v jiných zemích, tak by ke spuštění mohlo dojít tak v roce 2035. V Temelíně by přitom tyto problémy mohly přijít nejdříve až někdy po roce 2040. Proto je správné rozhodnutí začít stavět nový blok v Dukovanech.
* Jaký je podle vás vhodný způsob financování výstavby?
Financování nových bloků je podle mého názoru otázkou investora. Modely můžeme vidět kolem nás, ale podle mého názoru je špatné dívat se na to tak, že se vypíše výběrové řízení. Tam není co vybírat. Vybírat nejlevnějšího dodavatele podle ceny je nesmysl, protože se to pak stejně objeví ve vícepracích, nakonec to vidíme ve finské elektrárně Olkiluoto. Z hlediska technických a bezpečnostních parametrů je zase úplně jedno, který dodavatel by vyhrál, protože všechny bloky musí splňovat základní parametry, které jsou dané. Mělo by se postupovat tak, že se najde strategický partner, který na to dá třeba polovinu peněz. Partner by měl přinést technologie i peníze.
* A co státní záruka výkupních cen, kterou požadoval ČEZ po vzoru Velké Británie?
Neznám tak moudrého státního ekonoma, který by věděl, jaká bude cena elektřiny za dvacet let. Svou roli bude hrát třeba i rozvoj výroby z obnovitelných zdrojů. Lidé i v České republice mají na mnoha střechách solární panely, které jim v uvozovkách brzdí elektroměry, ceny solárních panelů navíc klesají. Budou sice stále existovat centrální spotřebitelé, jako třeba železnice nebo velké firmy, ale pro domácnosti může být důležitá právě malá energetika. V tomto prostředí je dávání záruka možná riskantní. Stát to navíc za ČEZ nemůže rozhodnout, protože ČEZ má rovněž minoritní akcionáře a ti se mohou zvednout a podávat žaloby za to, že přichází o peníze.
