Ve Vémyslicích hovořili odborníci a zástupci veřejnosti o příčinách havárie ve Fukušimě
10. 5. 2013
Poslední díl série seminářů o následcích havárie ve Fukušimě, které pořádá Občanská bezpečnostní komise, se uskutečnil ve čtvrtek 9. května ve Vémyslicích.
Setkání s názvem Analýza společenských a jiných příčin havárie Jaderné elektrárny Fukušima Daiichi se zúčastnili nejen členové komise, ale také starostové okolních obcí, odborníci z jaderné energetiky a také předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová.
Občanská bezpečnostní komise pravidelně pořádá semináře a výjezdní studijní cesty pro členy komise za účelem informování se o fungování jaderných zařízení a bezpečnosti. Právě členové komise jsou zástupci veřejnosti, kteří kladou otázky týkající se bezpečnosti a jsou také těmi, kterých se občané z obcí a měst v okolí elektrárny dotazují na to, co je z oblasti bezpečného fungování elektrárny zajímá.
Seminář Občanské bezpečnostní komise zahájil její zakladatel a současný předseda Bořivoj Župa. „Evropská unie se po Fukušimě rozhodla udělat stress testy na všech elektrárnách. Výsledky byly prezentovány na jarním semináři v loňském roce. Na dnešním semináři se budeme věnovat příčinám havárie. Zároveň budeme hledat odpověď na otázku, zda se může něco podobného stát v Dukovanech. Za sebe musím říct, že nic takového se u nás stát nemůže. Svůj názor opírám o své dlouholeté zkušenosti z oblasti bezpečnosti jaderné energetiky.“
Lidé se o jadernou energetiku zajímali stále více
Svoji činnost představil předseda kanceláře Jaderné regiony Česká republika Vítězslav Jonáš.
Impulsem pro zřízení této funkce byla právě Fukušima a následná bouřlivá projednávání o budoucnosti jádra v Evropské unii. Česká veřejnost byla totiž zastoupena pouze protijadernými aktivisty a chyběl tam hlas z opačné strany. Předsedkyně Ekoregionu 5 a zároveň starostka Rešic Petra Jílková potvrdila zájem veřejnosti o informace z fungování elektrárny: „Ekoregion 5 sdružuje obce v pětikilometrovém pásmu kolem elektrárny, tedy ty obce, které jsou v nejbližším havarijním pásmu. Znovu jsme nastartovali fungování sdružení a připravujeme společné projekty, například výstavbu rozhledy. Další naší činností je právě reakce na zájem lidí o informace o fungování elektrárny.“
Přednášky byly zaměřeny na analýzu příčin havárie
O radiačních následcích po Fukušimě hovořil Štefan z Výzkumného ústavu jaderné energetiky v Trnavě. Dalibor Matějů, jednatel Výzkumného ústavu jaderné energetiky Česká republika, se zaměřil na podíl lidského faktoru na průběhu a důsledcích havárie. „Došlo k selhání krizového řízení a byla porušena pravidla stanovené organizační struktury. Ústřední krizový štáb nevyhlásil stav nouze okamžitě, ale až se zpožděním. Vyšetření ukázalo, že havarijní plánování bylo dlouhodobě podceňovanou problematikou, a to hlavně ze strany státu,“ popsal Dalibor Matějů. Na závěr shrnul možné otázky k zamyšlení pro Občanskou bezpečnostní komisi:
- co by každý člen OBK měl vědět a dělat, aby účinně ovlivňoval vytváření bariéry pro vznik a rozvoj havárie
- jak uplatní každý člen OBK princip absolutní priority bezpečnosti jaderné bezpečnosti ve své činorodosti a také v komunikaci zejména směrem k vedení elektrárny a vedení ČEZ
- co udělat pro to, aby OBK mohla zkoumat, zda je v elektrárně skutečně uplatňován systém soustavného zlepšování a jak uplatnit tento systém k upevnění bezpečnosti dlouhodobého provozování jaderné elektrárny
Od starosty obce Rouchovany a člena komise Vladimíra Černého zazněl požadavek na přípravu občanů pro případ havárie. „Nemám na mysli jenom havárii spojenou s provozem elektrárny, ale může se jednat o havárii kamionu, který veze čpavek. Tím, že je dnes zrušena vojenská služba a ve školách se neučí branná výchova, občané nejsou trénovaní pro případ možné události. Na krajské úrovni by bylo určitě dobré zamyslet se nad školením či kurzem pro občany.“
Dana Drábová upozornila na to, že jaderné havárie se odehrály ve státech, které považujeme za jaderné velmoci. „Malé státy provozující jadernou elektrárnu musí daleko více dokazovat, že to dělají správně a že to umí.“ Reagovala také na poznámku, jak by při havárii lidé ve skutečnosti reagovali. „Podle toho, co ukazují přímé výpovědí lidí, kteří byli v době havárie v elektrárně, mohu tvrdit, že devadesát procent lidí by opravdu konalo to, co má. Při vypjatých situacích je člověk schopen takového altruismu, tedy obětování se pro druhé, o kterém ani nepředpokládá, že v něm je.“ Podle Drábové se musí počítat s deseti procenty, protože právo na selhání má každý. Zároveň dodala, že právě s těmito deseti procenty se počítá i v havarijních plánech.
